Prašivka jako posvátné místo starých Hrabovanů

Hrabovské památné místo s pěkným názvem Prašivka se nachází nedaleko hřbitova a dnešní silnice pro motorová vozidla Místecké v místě vyvýšeného a vykrojeného západního břehu bývalého panského rybníka Bezďák, v dnešních dobách se zde nalézá také skládka i další tajemné věci…

Prašivka byla vždy přirozeně vyvýšeným místem, od nepaměti nejvyšším bodem Hrabové, který se symbolicky tyčil nad prostorem bývalých rybníků, proto se snad Prašivka stala v minulosti obecně uznávaným a památným místem. Je možné, že v éře vrcholného středověku se na ní shromažďovali staří Hrabované a vzdávali díky na tomto místě Bohu, tím by Prašivka plnila jistou kultovní funkci. V tom případě by se avšak mohlo uvažovat o přítomnosti dávného sakrálního objektu na tom místě, například kaple, rotundy či jednoduchého longitudinálního kostelíka, téměř s jistotou by se dalo hovořit pouze o dřevěné architektuře.

Tomu by snad nasvědčovaly i útržky z hrabovské lidové pověsti o přenesení kostela sv. Kateřiny, ačkoli tato pověst se podle mě nemohla uskutečnit tak, jak se v pouze některých hrabovských rodinách, v jiných zase ne, tradovalo. Viz minulé články v záložce historie. Podle této pověsti měl být kostel postaven na památné Prašivce, památné snad proto, že v 16. století zde již něco i dříve stálo. Viz text farní kroniky z roku 1930: „O kostele pravil, že byl v Metylovicích. Tam si postavili zděný kostel a tento sedláci si odvezli. Zda zadarmo, či si ho koupili, neví. Ale měl býti postaven na Prašivce. To prý je místo památné. Tam prý jsou pochováni Švédi. Že tam nebyl postaven, stalo se tím, že co sedláci navezli za den na Prašivku, do rána všecko bylo na tom místě, kde kostel stojí, v kříbí, které tam tedy bylo.“

V textu a taktéž při milém rozhovoru s paní Marií Stárkovou mne upoutala i jiná věc, na Prašivce by měli být pochováni švédští vojáci, kteří tímto krajem procházeli několikrát. Při konci třicetileté války (1618–1648) prokazatelně švédští vojáci pod vedením generála Torstensona procházeli Ostravskem, vypalovali vesnice, dobyli Paskov i Moravskou Ostravu, dokonce si i pochvalovali zdejší moravskoostravské pivo, proto může být informace o dávných pohřbených švédských vojácích pravdivá. Nic víc se avšak nedozvíme, pokud nebude v lokalitě proveden archeologický průzkum.

Tím avšak velmi slavná historie Prašivky nekončí, z hrabovské pamětní knihy se zkratkovitě též dozvídáme, že v 18. století byl na Prašivce, vyvýšeném místě, vybudován polní srub naší rakouské armády, vojáci i prý na Prašivce vybudovali val, Prašivka tak zůstala chráněna celá. Z jedné strany vyvýšeninou s rybníkem Bezďákem, z druhé strany mohutným valem s připravenými děly. Při osobní návštěvě Prašivky, na kterou jsem se v zájmu zachování lidského zdraví vypravil s bratrem, jsem si nemohl nevšimnout značného snad umělého valu v místech, kde to nebylo vůbec přirozené. Vše se mělo stát v dobách, kdy tudy táhl slavný maršál Ernst Gideon von Laudon, který měl podle záznamů zřízen hlavní stan v místech, kde stála stará lípa na hranici mezi Hrabovou a Novou Bělou na Žižkově (dnes pravděpodobně v místech dnešní hranice Hrabové, kterou protíná ulice Krmelínská).

V pozdější době, na počátku 20. století vedl z Prašivky vodovod do studny, která se nachází v místech mezi památným klasicistním křížem z roku 1792 a pomníkem Mistra Jana Husa. V místech pod a okolo vyvýšeniny Prašivky se nacházejí také kamenná rezidua bývalých hrabovských rybníků, tj. zbytky hrází a stavidel, roury a rozličné opracované kameny.