K letošnímu 70. výročí konce druhé světové války byla občany Hrabové vydána publikace věnována naší obci v tomto období.
Dnes Vám přinášíme její další pokračování, v pořadí druhé.
Osvobození …
První význačnou událostí související s osvobozením v památném roce 1945 bylo bombardování Ostravy 29. srpna roku 1944. Nálet provedly americké bombardéry typu B 24 Liberator, které startovaly z jihoitalské letecké základny v Bari. Nálet začal v 10.45 a trval do 11.55.
Asi 400 těžkých bombardérů přeletávalo ve střední výšce od Výškovic přes Zábřeh, Vítkovice, Moravskou Ostravu, Slezskou Ostravu na Pudlov a Bohumín. Cílem leteckého útoku byla zábřežská chemička Rütgers, vítkovické železárny, šachty v Moravské a Slezské Ostravě, železniční tratě a silnice. Bomby ovšem dopadly i na obytné domy, zejména v okolí zábřežské nemocnice a hřbitova, v Ostravě v okolí obchodního domu Textilia, na ulici Zámecké, v oblasti Nádražní třídy i jinde.
Zcela bylo zničeno 123 domů a 1475 bylo lehce nebo těžce poškozeno. Bomby dopadly i na chirurgické a interní oddělení zábřežské nemocnice. Zahynulo tam 30 pacientů, vesměs německých vojáků. Poškozena byly i městská jatka.
V průmyslových závodech explodovalo 487 bomb, mimo tyto cíle dopadlo 170 bomb. Nejvíce škod utrpěly vítkovické železárny, na které dopadlo 240 bomb. Výroba byla omezena v provozech vysoké pece, ocelárna, kotlárna, slévárna a rourovna. Bombardování postihlo i provoz, kde se vyráběla munice.
Silnice byly na mnoha místech přerušeny velkými krátery, veškerá pouliční doprava byla přerušena. Zastavena byla i železniční doprava do Bohumína pro těžce poškozené nádraží.
Nenahraditelné škody byly způsobeny ostravským obyvatelům. Zahynulo 410 osob, z toho na území vítkovických železáren 108. Zasaženy byly i tři plně obsazené protiletecké kryty. Byl to kryt v blízkosti rourovny vítkovických železáren na Pohraniční ulici, v prostoru dnešního výstaviště Černá louka a kryt v haldě na Zárubku.
Po náletu byl na určitou dobu přerušen provoz ve všech závodech, protože bylo nutno vyprošťovat oběti a odstraňovat způsobené škody. Toto velké bombardování působilo na obyvatelstvo především psychicky. Mnozí odcházeli k příbuzným do okolních vesnic, osazenstvo závodů při všech dalších náletech odcházelo do úkrytů a jen neochotně se vracelo na svá pracoviště. Po tomto náletu se začaly na celém území města budovat protiletecké kryty a vodní nádrže k hašení požárů.
Zbývající válečné měsíce prožívali občané Ostravy a okolních vesnic ve velké nervozitě. Díky poslechu zahraničního rozhlasu byl všeobecný přehled o situaci na frontách, v jarních měsících roku 1945 bylo čas od času slyšet vzdálenou dělostřeleckou palbu.
Následovaly další letecké poplachy, i když bombardování již nemělo tak velký počet obětí. Těchto náletů se zúčastňovala hlavně sovětská letadla, která shazovala bomby na jednotlivé objekty, např. nádraží, vojenské objekty, průmyslové závody, silnice apod. Poslední nálet se uskutečnil 15. dubna. Nálety a letecké poplachy velmi narušovaly průmyslovou výrobu a celkový život ve městě i na vesnicích.
Z obecní kroniky Hrabové – „Osvobozovací boje“
Koncem měsíce dubna 1945 se fronta přiblížila k Ostravě. Němci opevňovali zdejší kraj, nahnali muže a zdejší mládež na kopání zákopů, stavěli drátěné překážky, chystali „španělské jezdce“ a připravovali střílny. Všechno bylo prováděno směrem k Bohumínu. Rudá armáda s československými tankisty se přiblížila k Ostravě směrem opačným. Prudkým náporem vynutila si přechod od Ratiboře přes opavské Slezsko a po těžkých bojích dobyla 30. dubna část města Ostravy. Celý tento týden byly podnikány sovětskými letouny prudké nálety na ustupující německou armádu. Četné požáry na Hlučínsku a Opavsku dosvědčovaly, že fronta se přiblížila těsně k nám.
Na dolním konci obce na Žižkově se Němci připravovali k boji budováním různých překážek. Dva dny před náporem Rudé armády odvezli zásoby zbraní a střeliva, které měli uschovány ve staré škole pro okolní posádky. Odvezli také protiletadlová děla z pozemku rolníka Fr. Ličky, č. p. 30, a při vyklizení letiště v Hrabůvce demolovali jeho plochu a zapálili hangáry.
Po dobytí Zábřehu a Vítkovic dne 30. dubna Němci nechali překážky nevyužity a dali se na ústup k Paskovu. V odpoledních hodinách vyjíždělo vozatajstvo i s pěšáky, za nimi byli odváženi ranění a naposled obrněná auta s děly.
Do večera byla Ostrava osvobozena od Němců směrem k nám až po Hrabůvku. Jednotliví ustupující vojáci zabavovali rolníkům koně a jízdní kola, chtějíce se tak rychle dostat do bezpečí.
Ráno 1. května vyrazila Sovětská armáda z Vítkovic a o půl deváté začaly boje na Žižkově, na Šídlovci a na dolním konci obce. Střílelo se z kulometů, samopalů a z děl. Když Rudá armáda zlomila odpor, okupanti se dali na útěk. Přitom vyhodili do vzduchu most přes Ostravici. U něho padl Jaroslav Vavruška, jedenadvacetiletý partyzán ze skupiny „Záře“, který ukazoval cestu rudoarmějcům a informoval je o situaci v okolí. Při bojích byl také usmrcen Miroslav Gajdošek, jeden ze tří synů Karla Gajdoška, zahynuvšího v Osvětimi.
U kunčického nádraží strhl se větší boj, do něhož zasahovaly i tanky. Hitlerovští vojáci kladli tuhý odpor. Obyvatelé Závodí zůstali ve svých domech a sklepích. Těžce byli zraněni Josef Slepík a jeho dcera Marta a pět dalších občanů přišlo o život.
Příchod sovětských vojáků vzbudil mezi občany Hrabové neobyčejnou radost, která byla zastíněna smrtí šesti spoluobčanů a osmnácti rudoarmějců.
Všichni byli s pietou pohřbeni na místním hřbitově. Později, 4. listopadu 1945, byla těla sovětských vojáků exhumována, zpopelněna v ostravském krematoriu a poté byly urny s ostatky uloženy do památníku Rudé armády v Komenského sadech.
Hitlerovských vojáků zůstalo na polích přes 30, a to kromě Závodí. Jejich těla musely posbírat ženy místních Němců a zakopat na obecním mrchovišti.
Z obecní kroniky Vratimova
Nejtěžší chvíle obce nastala v úterý dne 1. května odpoledne a večer. Již od rána blížila se ruská vojska k naší obci směrem od Hrabové ze západu a od Kunčic ze severu.
Odpoledne ustupovala již německá frontová vojska Vratimovem. Zmocnila se jich nervozita a panika. Fronta stála již na řece Ostravici a v Kunčicích. Po druhé hodině odpoledne byl Němci vyhozen most spojující Hrabovou s Vratimovem.
Na bojovém úseku podél trati na půdě naší obce (v továrně) padl v boji s Němci civilista dobrovolník Miroslav Gajdošek z Hrabové. Podrobnosti o tom jsou v knize Albína Dobeše: „Žalujeme!“.
Z farní kroniky Hrabové – „Léta Páně 1945“
(zápis ponechán téměř v původním znění kvůli autenticitě textu)
V únoru přišlo do Hrabové německé vojsko a obsadilo celou starou školu. V ní mělo uloženo střelivo. Hlavní sklad chtěli mít ve farní budově, ale když viděli mokrou faru, odešli a složili vše do komory vedle fary. U samého vchodu do fary postavili velké nákladní auto, faru násilím otevřeli, obestlali místo ve chlévě pro prase a berana. Berana zabili na třetí den, prase s nimi zůstávalo stále i za týden. Tak jedni odcházeli a druzí zase přicházeli a s nimi nová hrůza a strach. Dvorek školní i zahrada byla plná aut nákladních i osobních a nad nimi neustále kroužila letadla hloubková. Hrozný byl večer na sv. Josefa, kdy Hrabovou projížděla spousta vojáků směrem k Ostravě. Přišli se také do fary schovat vojáci, když ze všech stran byli osvětlováni. Pěchoty je asi hledaly a jen Pán Bůh nás chránil, že nebyli nalezeni. Tento večer byly bombardovány Vítkovice a mimo jiné, okolí kostela Don Bosco. Ve Vítkovicích utrpěl kostel bombardováním. Všechna okna to odnesla, hlavní dveře vyraženy, ale nad nimi socha Panny Marie zůstala neporušena. Také kostel salesiánský byl tento večer velmi demolován.
Bylo před svátky velikonočními a bylo slyšeti těžké údery děl, které se táhly od Opavy. Den ode dne se fronta blížila a krajina se zatahovala hustým, černým dýmem. Příšerný to pohled. Nadešla neděle 29. dubna, kdy při mši svaté, ranní i velké, náš kostelík se třásl od základu. Při ranní mši sv. při pozdvihování se dveře otevřely, lid přítomný plakal a hrůzou se chvěl. „Pane, zachovej nás, nebo bez Tebe zahyneme!“ modlil se kněz a Pán Ježíš opravdu pomohl. Odpoledne po sv. požehnání bylo viděti tryskem odjížděti německé vojsko směrem k Paskovu. Zastavili se u nás a zaplnili celé prostranství u kostela i na hřbitově a na farské louce pod hřbitovem. Nastala hrozná noc. Celý kraj osvětlen, zachvívá se v základech, neustálé bombardování, nízká letadla atd. Stará škola osvětlena, vojáci s největší rychlostí nakládají své věci a dávají se na útěk. Po půlnoci dopadl granát na školní střechu. Střepiny nalezeny pod okny bytu faráře, všechna okna se rázem vysypala. Do rána snášeny matriky a jiné věci do přízemí. Ráno je již ruské vojsko v Moravské Ostravě, Zábřehu. Mše sv. sloužena teprve o 11. hodině v zamčeném kostele. Věci kostelní všechny pryč, v úschově mezi spolehlivými farníky, některé ve faře. Všechno odneseno, co se odnésti dalo. Kostel dřevěný, což kdyby byl zničen a vyhořel. V ½ 11 hod. v noci jde kněz přes zahrádku, louku a hřbitov kostela, odnesl Krista Pána do farní budovy. Nese zároveň portatile, aby mohla býti sloužena mše svatá, kdyby snad kostel byl zničen. Sanctissimum (rozuměj svátost oltářní, eucharistie) uloženo v dolní světnici na upraveném stole, skoro 14 dnů.
Noc z 30. 4. na 1. 5. nebyla klidnější. Pozdě večer přišli dva němečtí vojáci a půjčili si kolo od faráře, na věčnou oplátku. Mše sv. sloužena o 10 hodině. Vojsko ruské je již jen asi 1 kilometr od kostela. Němci se zoufale brání a kladou velký odpor. Později je lze vidět utíkat kolem starého hřbitova, jdou farskou zahradou a pak po silnici směrem k Paskovu. Věž kostelní prostřelena, střecha nad hlavním oltářem poškozena, porouchán plot a uraženy pomníky od střepin na hřbitově u kostela. Vyhozen most přes Ostravici … Asi o 2. hod. vidět první ruské vojáky. Lid jásá a hostí, napájí „samohonou“ vojáky. Do školy vnikají rozzuřené ženy a vyhazují okny obrazy Hitlera a jiných velkých pánů za doby a vlády Hitlerovy. Nemyslí, že sklo a rámy by se mohly upotřebit.
Radost se později zakalila, když se vojsko ruské dopouštělo nekalých skutků. Byli toho však příčinou mnohdy lidé sami, že ruské vojáky poštvali nebo poslali na jistou loupež. Tak např. přišli k jednomu hodináři u nás a tam vzali 60 kusů hodinek. Byly to hodinky cizí, které tu měl hodinář právě ve správce. Jiná, ještě hroznější věc. Celý dvůr v Hrabové byl vyrabován. Krávy, asi 55 kusů zabito, vepřový dobytek všechen zničen, byt vykraden …, že prý p. statkář je „Germán“. Pachatel, který ruským vojákům lhal na p. statkáře, byl odměněn. Stal se velkým pánem, odešel do pohraničí. Ruští vojáci zůstali v Hrabové až do července. Hrabovské školy obě obsazeny vojskem, proto se nevyučovalo vůbec. Je to jediná škola na celém Ostravsku, kde se nemohlo učiti.
Předchozí díly:
Hrabová v období druhé světové války (1. část)
