První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [9]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.3.4. Zásobování po čas války

Problematika aprovizací obyvatelstva spadala poměrně dlouho pod správu různých resortů a samosprávných orgánů. V květnu 1916 proběhla první schůze Ministerské aprovizační komise, o něco později byl pak zřízen, jako součást ministerstva vnitra, Úřad pro výživu. Pravomoci obou institucí byly ovšem značně omezené. Teprve v listopadu 1916 byl dán podnět k založení Úřadu pro výživu lidu. Ten začal fungovat k 1. prosinci 1916 a jeho činnost se stala velmi přínosnou, ovšem nepodařilo se zcela vyřešit ani otázku rozdělování zásob mezi dvě části Rakouska-Uherska ani otázku spolupráce vojenské a civilní správy, byť tento nedostatek se pokoušel překlenout Společný zásobovací výbor zřízený v únoru 1917 [150].

Ze zásadní části spadalo zásobování do správy samotných obcí [151]. Z popudu starosty Adámka došlo v Hrabové hned na počátku války, v srpnu 1914 [152], k založení pomocného válečného výboru. V čele výboru stanul samotný starosta Adámek, s nímž spolupracovalo několik dalších členů. Původní výbor měl celkem deset členů, nicméně personální obsazení i počet členů se v průběhu války měnil jednak podle toho, jak byli někteří členové povoláváni do zbraně, a také podle narůstajícího množství úkolů. Z hlediska návaznosti na obecní orgány byl od svého založení pomocný válečný výbor uznán jako „poradní sbor obecního představenstva v otázkách zásobovacích“ [153]. Kromě toho uznalo obecní zastupitelstvo výbor jako dozorčí orgán v zásobovacích otázkách a také v otázce hospodaření se zásobovacím a podpůrným fondem.

V praxi pomocný válečný výbor, kromě přímé účasti na přerozdělování zásob potravin v rámci obce, přebral dohled také na statky rolníků, kteří narukovali, podílel se na rozšiřování nových opatření a nařízení a také držel dozor nad potřebnými rodinami a radil jim, jak co nejefektivněji hospodařit se státní podporou. Výbor se rovněž snažil potírat lichvu.

Trend, který s sebou válka přinesla, bylo vcelku pochopitelné zdražení základních potravin a jejich postupný nedostatek. To si vyžádalo zamezení volnému obchodu spotravinami a přechod na zásobování prostřednictvím přídělového systému. Každá obec dostávala potraviny podle přísných evidenčních výkazů o počtu obyvatelstva. Samotné přidělování potravin se dělo následujícím způsobem. Funkci základního orgánu pro distribuci potravin plnil hospodářský úřad, jenž byl v obci zřízen. Tomu byly podle počtu obyvatel obce přidělovány potraviny od nadřízeného hospodářského úřadu [154]. Obecní hospodářský úřad, v případě Hrabové suplovaný pomocným válečným výborem, následně přerozdělil obdržené zboží obchodníkům, u nichž si již odběratelé vyzvedávali „na lístky“ příslušné zboží [155]. Příděly se prováděly nejprve měsíčně, později každých čtrnáct dní a nakonec týdně [156]. Nepřidělovaly se pouze potraviny, ale také obuv, látky, obleky, svíčky, mýdlo, líh na pálení, zápalky či petrolej [157]. Kvalita těchto věcí se s postupující válkou pochopitelně měnila k horšímu.

Tento přídělový systém přinášel dva velmi úzce související problémy. Především postupně stále přibývalo případů, kdy avizované zboží nebylo vydáno, neboť příslušné zásoby se musely spěšně odesílat na frontu [158]. S tím pak souvisela stále narůstající a ve větší míře se objevující lichva, kdy chybějící potraviny se prodávaly pokoutně a pochopitelně za přemrštěné ceny [159]. Na částečnou obranu obchodníků, kteří zboží prodávali pod rukou za přemrštěné ceny, se sluší poznamenat, že mnohdy ani neměli jinou možnost než tak učinit. Sami totiž jednak k získání takového zboží museli nezřídka vynakládat značné finanční prostředky a navíc riskovali odhalení, neboť pochopitelně takováto iniciativa nebyla legální.

Zásobování v době první světové války můžeme v případě Hrabové rozdělit na dvě základní etapy, přičemž předěl mezi nimi leží na konci roku 1916 a počátku roku 1917. V prvních dvou letech války probíhalo zásobování vcelku bezproblémově. Obec se velmi dobře zásobila prakticky vším, co potřebovala, a vykazovala dokonce přebytky. To umožňovalo kladně vyhovět žádostem okolních obcí o cukr, krupici či světlou mouku [160]. Část své spotřeby krylo obyvatelstvo Hrabové z místních obchodů a někteří [161] odebírali zboží z Vítkovic, kde byly ceny nepatrně nižší [162].

Od roku 1915 se začalo s nuceným výkupem a rekvizicemi [163]. Ty se netýkaly jen produktů sklizně, ale také do značné míry kovů, ovšem s výjimkou železa, jehož byl dostatek [164]. Rekvírovaly se tak mosazné kuchyňské hmoždíře, zinkové okapové žlaby nebo měděné kliky od dveří. Rekvizice postihla dokonce zvony místního kostela sv. Kateřiny Alexandrijské a starosta i farář museli důrazně intervenovat, aby alespoň starý zvon z roku 1660 byl z rekvizic vyjmut.

Tuhá zima na přelomu let 1916 a 1917 zhoršila situaci. Ještě větší problém ovšem nastal na jaře, neboť ani v dubnu se pro chladné počasí a vydatné deště nemohlo začít s polními pracemi a jejich začátek se proto opozdil až na počátek května. Vzápětí ovšem následovalo velké sucho [165]. Tyto značně nepříznivé podmínky v kombinaci s postupující válkou nutně musely mít a také měly za následek nedostatek potravin a pochopitelně rovněž zvýšení jejich cen. Kromě potravin se již v této době projevuje také například obrovský nedostatek tabáku. V hospodách se začalo pivo točit pouze dvakrát za týden. Prodej dobytka se povoloval pouze se svolením hejtmanství.

V zimě 1916/1917 [166] došlo k rekvizicím sena, což mělo neblahé následky. Na jedné straně mělo vojsko na frontách stále značné množství koní, které bylo třeba živit, na druhé straně ovšem velmi suchý rok 1916 způsobil značný nedostatek sena. Obdobná situace se pak ze stejného důvodu opakovala v zimě 1917/1918 [167]. Také během roku 1917 panovala, stejně jako v předcházejícím roce, velká sucha. To způsobilo znovu špatnou úrodu [168]. Navíc v létě 1917 se objevil drůbeží mor a nakažlivé nemoci vepřového dobytka, což vedlo k dalším ztrátám [169].

Rok 1918 byl již ve znamení v podstatě totální hospodářské krize. Celkově došlo v zemědělské výrobě k poklesu o přibližně 50% oproti mírovému předválečnému stavu. Ceny jakéhokoli zboží stejně jako inflace stále rostly [170]. Lidé kvůli hladu působili škody na polích a uchylovali se ke krádežím [171]. Při nedostatku potravin a astronomických cenách se tomuto jevu nemůžeme divit.

V průběhu celé války se také pořádaly různé sbírky. Nejednalo se při tom jen o vybírání drobných finančních prostředků, které měly pomoci zabezpečení nejpotřebnějších rodin. Šlo také kupříkladu o sbírky náhradního krmiva pro dobytek. Od roku 1916 [172] se také stále více projevoval nedostatek řádného oblečení a obuvi. Rovněž za účelem kompenzování tohoto nedostatku se sbíraly staré hadry, papír, a dokonce kopřivy.

[150] ŠEDIVÝ, I.: c. d., s. 246─247 an..
[151] Tamtéž, s. 248.
[152] AMO, fond Archiv obce Hrabová, inv. č. 10, Zápisy ze schůzí pomocného válečného výboru. 153 Tamtéž.
[154] V případě Hrabové jím byl hospodářský úřad v Moravské Ostravě. 155 AMO, Pamětní kniha, s. 167.
[156] Tamtéž, s. 163.
[157] Tamtéž, s. 167.
[158] Tamtéž. 159 Tamtéž.
[160] AMO, Pamětní kniha, s. 167.
[161] V tomto případě se jednalo především o dělnictvo.
[162] AMO, Pamětní kniha, s. 167.
[163] ŠEDIVÝ, I.: c. d., s. 249 an.
[164] AMO, Pamětní kniha, s. 163.
[165] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 33.
[166] AMO, Pamětní kniha, s. 164.
[167] Tamtéž.
[168] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 34. 169 AMO, Pamětní kniha, s. 164.
[170] ŠEDIVÝ, I.: c. d., s. 223 an.
[171] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 40. 172 AMO, Pamětní kniha, s. 167.

Komentáře uzavřeny

No announcement available or all announcement expired.