První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [13]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.4.5. Školství

Původně Hrabová svou vlastní školu neměla. Do roku 1787 [246] navštěvovaly hrabovské děti školu v Paskově. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti byla ovšem výše zmíněného roku v rámci hrabovské lokální farnosti zřízena také škola. Šlo nicméně o pouhou jednu „školní světnici“ [247]. Bohužel o počátcích této školy nemáme dostatek informací.

V roce 1872 byla postavena škola v Hrabůvce, což znamenalo, že tamější děti již nechodily do hrabovské školy. S tím, jak se zvyšoval počet dětí v Hrabové, začala nabývat na aktuálnosti nutnost výstavby nové budovy pro školu. K realizaci tohoto záměru došlo až roku 1885 [248]. Nicméně nová budova nevyhovovala. Zvláště pro obrovskou vlhkost se škola stala záhy k vyučování naprosto nevhodná.

Z tohoto důvodu byla v roce 1904 [249] postavena nová budova školy. Šlo o školu obecnou, která byla v roce 1904 rozšířena z jedno na čtyřtřídní a v roce 1911 na pětitřídní [250]. Ne všechny děti z Hrabové však navštěvovaly hrabovskou školu. Děti ze Závodí chodily do školy ve Vratimově, přičemž část z nich do české, část pak do německé [251].  To s sebou přinášelo problémy [252].

Bezprostředně po vypuknutí první světové války zaznamenala hrabovská škola jisté změny. Došlo ke sloučení dvou tříd, ovšem jen na krátkou dobu, a jeden z učitelů byl povolán na učitelskou výpomoc do Krmelína [253]. Již zásadněji zasáhlo do života školy zřízení lazaretu právě ve školní budově. Třída, v níž se lazaret nacházel, se ani po jeho zrušení nevyužívala pro potřeby vyučování. Od května 1915, kdy zbytek zraněných opustil lazaret, byla třída využívána jako malá tělocvična, skladiště obilných zrn určených k setí a od května 1918 také jako obecní úřadovna. K tomuto účelu se třída používala až do března 1921 [254], kdy byla obecní kancelář přenesena do obecního domu.

Poměrně razantně se změnil také postup školy proti dětem zameškávající docházku, přičemž jednalo se o obrat ve smyslu zmírnění potírání tohoto jevu. Takto ovšem škola nejednala ze své vůle, nýbrž na doporučení příslušných orgánů. Dne 24. srpna 1914 byl vydán výnos c. k. zemské školní rady, který nabádal, aby „děti školní doma pilně vypomáhaly v pracích, by škola dala se do služeb práce zemědělské, by zameškávky dětí se vesměs (od dubna 1915) omlouvaly, a by jednání se zameškáváním školy se naprosto zmírnilo“ [255]. Tento výnos měl nesporně jediný cíl, a sice doplnit mezery pracovních sil v zemědělství vzniklé odvedením velkého počtu mužů do vojenské služby.

Dá se říct, že většina omezení spojených s válkou a týkajících se školy spadá do roku 1916. Ve školním roce 1916/1917 tak byla kupříkladu upravena vyučovací doba, a to v tom smyslu, že se učilo pouze dopoledne, od osmi do 12 hodin [256]. Takovouto úpravu vyučovací doby si vyžádaly čistě praktické důvody. Bylo zvykem, že děti chodily na oběd domů a na odpolední vyučování se opět vracely do školy. V této době ovšem již panoval poměrně značný nedostatek potravin. Zejména děti bydlící dále si s sebou nemohly přinést dostatek potravin, aby mohly ve škole zůstat přes poledne. Kromě toho se také šetřila obuv dětí, což mělo také svůj význam, protože obuv, stejně jako oděvy, byly nedostatkovým zbožím. V neposlední řadě napomáhala zmíněná úprava plnění záměru zapojit děti do zemědělských prací, neboť děti tak mohly být v odpoledních hodinách k dispozici na domácích hospodářstvích.

Z řady dalších opatření můžeme zmínit požadavek na šetření papírem [257]. Žákům se měly zadávat pouze krátké domácí úlohy. Psát se mělo vždy pouze na jednu polovinu archu papíru a během vyučování se doporučovalo co nejvíce využívat břidlicových tabulek. Také při kreslení se mělo šetřit papírem a malovat měli žáci na obě strany výkresu.

Kromě materiálních nedostatků v podobě potravin, papíru i méně podstatných věcí jako kousků bavlny, vlny a nití používaných při hodinách ručních prací [258] se spostupující válkou prohluboval také nedostatek personální. Pro zvyšující se nedostatek učitelů [259] bylo výnosem c. k. okresní školní rady ze srpna 1916 nařízeno využívat pro výuku ve zvýšené míře industriálních učitelek [260] a katechetů [261].

Vyhlášení Československé republiky nezastihlo žáky ani učitele ve školách. Od 8. října do 3. listopadu 1918 byla totiž na dobu 4 týdnů [262] přerušena výuka z důvodu propuknuvší epidemie španělské chřipky. Stejně tak pokračoval zoufalý nedostatek veškerého zboží a obrovská drahota. Pravdou je, že učitelé na tom byli z finančního hlediska velice špatně, neboť pobírali i v této době předválečné platy, které byly pochopitelně k pokrytí nákladů na zboží, jejichž ceny se vyšplhaly do závratných výšin, naprosto nedostatečné. Navíc, jak již bylo dříve zmíněno, byl zde problém s vyplácením přídavků, jež měly alespoň z části nedostatečnost učitelských platů kompenzovat. Vyhlášení republiky proto učitelstvo přivítalo i z toho hlediska, že věřilo ve zlepšení svých nuzných poměrů. Po finanční stránce se ovšem situace učitelů v krátké době nezlepšila. Teprve v roce 1921 [263] došlo v této záležitosti k progresi. Jednak došlo k zařazení učitelů do nových platových skupin a stejně jako jiným státním zaměstnancům jim byly přiznány adekvátní přídavky.

Po převratu v říjnu 1918 došlo nejen ve školství obecně, nyní již československém, k celé řadě změn. Situace po roce 1918 však zůstávala i nadále v řadě ohledů obtížná. Po úřední stránce v hrabovské škole k zásadním změnám nedošlo. Jedinou personální změnou ve škole byl odchod řídícího učitele Františka Bartoníka. Jeho odchod ovšem nezapříčinily národnostní či politické okolnosti, ale vlastní žádost o odchod do výslužby, jíž bylo vyhověno. Ve funkci jej nahradil Štěpán Němec. K zásadnějším změnám došlo až ve školním roce 1920/1921 [264], kdy byli staří členové rady vystřídáni a byl ustaven školní odbor. Ten se skládal ze dvou zástupců učitelů a pěti zástupců obce. Za účasti členů tohoto odboru byla pak definitivně obsazena funkce řídícího učitele. Tím se dne 1. května 1920 [265] stal jediný kandidát, Štěpán Němec. Konečně se také ustavila nová místní školní rada a to podle nových předpisů [266]. Podle počtu tříd připadla zástupcům z řad učitelů tři místa a dalších šest míst obsadili lidé, které zvolilo obecní zastupitelstvo, a to podle poměrného zastoupení politických stran v zastupitelstvu. Podle tohoto modelu tedy v nové místní školní radě usedli tři učitelé, pět sociálních demokratů a jeden představitel spojených občanských stran. V lednu 1921 [267] pak všichni členové rady složili slib do rukou zástupce okresního školního výboru v Moravské Ostravě.

Pravděpodobně nejzásadnější se pro hrabovskou školu stala změna v postoji k náboženství. Obecně můžeme hovořit o odpoutání školství od církve [268]. Podle výnosu ministerstva přestaly pro učitele i žáky platit povinnosti při náboženských úkonech. Ze tříd také začaly mizet církevní symboly, jimiž byly především krucifixy. Je jasné, že církevní představitelé pohlíželi na odkřesťanštění škol s velkým despektem. Konkrétně v případě Hrabové hovoří záznamy z farní kroniky [269] o některých učitelích jako o tyranech, kteří v některých třídách odstranili hudební výchovu nebo v dějepise učili téměř výhradně o mistru Janu Husovi, a to ještě nikoli věrně, ale tendenčně. Otázkou zůstává, zda a případně nakolik se v tomto případě jednalo o přehnaně vlastenecké nadšení učitelů, nebo spíše subjektivní zaujatost faráře. S tím jak pokračoval odklon od římskokatolické církve, docházelo nadále ke změnám ve výuce. V roce 1921 tak byla pro děti bez vyznání zavedena občanská nauka. [270] Je vcelku logické, že k něčemu takovému muselo dojít, protože i sčítání lidu z roku 1921 prokázalo nárůst dětí bez náboženského vyznání. Ještě více však narostl počet dětí hlásících se k československé církvi. Proto byla úředně povolena [271] výuka československého náboženství. K tomuto účelu uvolnila místní školní rada jednu učebnu, a to do té doby než bude možno využívat místní kostel.

Kromě toho došlo po 28. říjnu 1918 k nárůstu počtu dětí v českých školách. Dalším výnosem ministerstva totiž měli žáci české národnosti přestat navštěvovat německé školy a měli být umístěni do škol českých. To je pochopitelně spjato s národnostní otázkou a se stále více vzrůstajícím napětím mezi Čechy a Němci. Konkrétně v případě Hrabové můžeme říct, že otázka separace českých a německých žáků nemohla být dotažena do konce, a to v důsledku dříve zmíněné situace na Závodí, kdy tamější děti navštěvovaly také německou školu ve Vratimově.

Problematický byl v hrabovské škole nedostatek učitelů, který se po válce projevil zejména ve školním roce 1919/1920. Nedostatek způsobila především velká nemocnost. V důsledku personálních nedostatků se v mnoha třídách vyučovalo pouze polodenně, a to i přesto, že byla vytrvale vyhledávána a do vyučování zapojována učitelská výpomoc z okolních obcí. Nemocemi strádalo také žactvo, přičemž jednalo se v řadě případů o nemoci mající příčinu v podvýživě. Z tohoto důvodu v Hrabové působila americká mise [272], která zde měla zřízenou kuchyň, jejímž prostřednictvím se dětem snažila zajistit výživné obědy. Situace doznala zlepšení až na jaře roku 1921.

V roce 1921 můžeme již pozorovat zlepšení a stabilizaci poměrů. Nicméně investice prostředků do oprav a úprav školy zůstaly prakticky po celou dobu trvání první republiky mizivé [273].

[246] V literatuře se setkáme také s rokem 1780. BAKALA, J. a kol.: c. d., s. 503 an.
[247] AMO, fond Místní školní rada Hrabová, inv. č. 1, Zápisy ze schůzí místní školní rady (dále jen Zápisy ze schůzí MSŘ).
[248] AMO, Zápisy ze schůzí MSŘ.
[249] Tamtéž.
[250] Fakticky zde bylo tříd šest, neboť IV. třída byla rozdělena na IV. a a IV. b. 251 AMO, Školní kronika, s. 177.
[252] Viz územní spor o Závodí, kapitola 5.4.1.
[253] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 30.
[254] AMO, Školní kronika, s. 233.
[255] AMO, Školní kronika, s. 190─191. 256 Tamtéž, s. 198─199.
[257] Tamtéž, s. 200.
[258] Tamtéž.
[259] Byli povoláváni na frontu.
[260] Učitelky ručních prací.
[261] Učitele náboženství.
[262] AMO, Školní kronika, s. 212.
[263] Tamtéž, s. 221.
[264] AMO, Školní kronika, s. 221.
[265] Tmatéž.
[266] Tamtéž.
[267] Tamtéž.
[268] V hrabovské školní kronice je tento celostátní jev označen slovy, že škola byla „uvolněna pout římských“. Tamtéž.
[269] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 41.
[270] Výuka občanské nauky byla kodifikována „Malým školským zákonem“ v roce 1922. VESELÁ, Zdenka: Vývoj českého školství. Praha 1988, s. 76─77.
[271] Zemská školní rada povolila vyučovat československé náboženství od 5. dubna 1921. Výuku
v Hrabové dostala na starost duchovní správa československé církve se sídlem ve Vratimově.
[272] AMO, Školní kronika, s. 225.
[273] BARCUCH, A. – ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 25 an.