„Konec“. Jenže Libor řekl NE! Byla jsem rozhodnutá. Štafetová míle končí. Únava, na všechno sama, málo přihlášených, pochybnosti. Seděla jsem u počítače a rozesílala e-mail o zrušení závodu. Mezi adresáty byl i Libor Pavelka.
Jenže Libor to nevzal jako fakt. Vzal to jako výzvu. Začal mi psát. Ne jednou. Ne dvakrát. Bombardoval mě energií, vírou, odhodláním. Díky němu jsem si znovu vzpomněla, proč Štafetová míle vznikla. Proč má svoje místo. Proč stojí za to ji dělat.
Libore, děkuju. Upřímně, od srdce. Bez tebe by letošní ročník vůbec neexistoval. Díky němu jsem se rozhodla jít do toho znovu.
A víte co? První kolo mělo rekordní účast – 36 štafet. Slunce, radost, napětí, emoce. Přesně taková Štafetová míle má být. A mohla zůstat jen vzpomínkou. Díky, že je.
A díky těm, kteří věří, i když ostatní váhají.
