„Konec“. JenĹľe Libor Ĺ™ekl NE! Byla jsem rozhodnutá. Ĺ tafetová mĂle konÄŤĂ. Ăšnava, na všechno sama, málo pĹ™ihlášenĂ˝ch, pochybnosti. SedÄ›la jsem u poÄŤĂtaÄŤe a rozesĂlala e-mail o zrušenĂ závodu. Mezi adresáty byl i Libor Pavelka.
JenĹľe Libor to nevzal jako fakt. Vzal to jako vĂ˝zvu. ZaÄŤal mi psát. Ne jednou. Ne dvakrát. Bombardoval mÄ› energiĂ, vĂrou, odhodlánĂm. DĂky nÄ›mu jsem si znovu vzpomnÄ›la, proÄŤ Ĺ tafetová mĂle vznikla. ProÄŤ má svoje mĂsto. ProÄŤ stojĂ za to ji dÄ›lat.
Libore, dÄ›kuju. UpĹ™ĂmnÄ›, od srdce. Bez tebe by letošnĂ roÄŤnĂk vĹŻbec neexistoval. DĂky nÄ›mu jsem se rozhodla jĂt do toho znovu.
A vĂte co? PrvnĂ kolo mÄ›lo rekordnà účast – 36 štafet. Slunce, radost, napÄ›tĂ, emoce. PĹ™esnÄ› taková Ĺ tafetová mĂle má bĂ˝t. A mohla zĹŻstat jen vzpomĂnkou. DĂky, Ĺľe je.
A dĂky tÄ›m, kteřà věřĂ, i kdyĹľ ostatnĂ váhajĂ.
