Od loňského roku se v Hrabové každou neděli (pokud to počasí dovolí) před dřevěným kostelíkem objevuje pojízdná kavárna, která si rychle získala srdce místních obyvatel. Za jejím nápadem i provozem stojí fyzioterapeutka Jana Hajdučková, která svou vášeň pro kávu a poctivé sladké dobroty proměnila ve splněný sen. Zeptali jsme se jí, jak to všechno začalo, co ji na této práci nejvíc těší a co chystá dál.
Můžete se nám na úvod představit celým jménem a odkud pocházíte?
Jmenuji se Jana Hajdučková a pocházím z Frýdku-Místku. Jako malá jsem bydlela na Pražmě, a pak jsme se přestěhovali do Ostravy.
Jak jste se vlastně dostala k nápadu provozovat mobilní kavárnu? Co vás k tomu přivedlo?
Právě do Hrabové ke kostelíku jsme se chodily s mamkou procházet a už jako dítěti mi přišlo neskutečné, že blízko ostravského sídliště je tak nádherné místo. Později byla Hrabová můj cíl, když jsem vyrazila na kolečkových bruslích, nebo na kole, a tehdy se pomalu zrodila myšlenka na nějaké občerstvení, protože to mi tam chybělo.
Proč jste si mezi všemi místy vybrala právě Hrabovou? Co pro vás tohle místo znamená?
Kromě toho, že Hrabová byla výletním cílem, jak už jsem psala, zjistila jsem, že zde bydlí několik mých bývalých spolužaček, což bylo milé překvapení, když za mnou přišly do kavárny.
Vaši kavárničku najdeme před kostelíkem. Byla tahle lokalita vaší první volbou, nebo jste zvažovala i jiná místa?
To pro mě byla jasná volba. Je to moc pěkné místo a taky docela frekventované.
Loňský rok byl pro vás v Hrabové premiérou – jak na něj vzpomínáte? Překvapil vás zájem lidí?
Loňský rok jsem s kavárnou začínala a vůbec jsem netušila, jak to půjde. Začátek byl pozvolný, ale to je jasné – nikdo o mně nevěděl a zároveň byl prázdninový čas. Musím říct, jak mě překvapilo, jaký vliv mělo ohlášení na sociální síti – takový ohlas jsem opravdu nečekala.
Jak vnímáte letošní sezónu? Připravujete pro své zákazníky nějaké novinky nebo změny v nabídce?
Sezónu jsem zahájila poslední březnovou neděli, pak se ale počasí pokazilo a také já jsem byla nemocná. Doufám, že teď už to vyjde a vyjedu s kavárnou každou neděli. Sortiment se snažím přizpůsobovat aktuální sezóně a stále se snažím vymýšlet něco nového. Na léto už mám pár nápadů, tak uvidím, jestli se mi je podaří zrealizovat.
Je něco, co byste označila za svůj “hit”? Něco, co si lidé nejčastěji objednávají?
Nejoblíbenějším produktem jsou trubičky s pařížskou šlehačkou a musím říct, že mě to nesmírně těší. Když jsem si pořídila pojízdnou kavárnu, uvažovala jsem, jakou dobrotu bych mohla ke kávě nabízet. Vzpomněla jsem si, jak jsme jako děti chodily do malého okýnka v centru Ostravy na katovické rúrky a jaká to byla lahoda. A taky jsem si vzpomněla na článek na internetu od pana “Cuketky”, který zkoušel na různých místech novodobé katovické rúrky a byl zklamaný z jejich složení, protože pařížskou šlehačku nahradili nějakými rostlinnými tuky. Já si trubičky peču sama z medu, domácích vajíček a čerstvého mléka. Šlehačku si taky vařím sama, protože ta z obchodu nebyla podle mých představ.
Čemu se věnujete mimo kavárnu? Je tohle vaše hlavní práce, nebo spíše milovaný koníček?
Mé skutečné povolání je fyzioterapie. Pracuji jako fyzioterapeutka v ambulantní rehabilitaci na plný úvazek. Kavárna je zatím spíše můj koníček.
Kromě Hrabové – jezdíte se svou mobilní kavárnou i na jiná místa? Kde vás mohou lidé ještě potkat?
Co se týče pravidelných prodejů, zatím je Hrabová opravdu jediným místem, nicméně příležitostně se můžeme potkat na různých akcích v okolních obcích, ať už se jedná o jarmarky, poutě, dny řemesel či jiné kulturní akce.
Pracujete na sebe, nebo jste součástí nějakého širšího projektu či týmu?
V provozování pojízdné kavárny pracuji sama na sebe.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Uvažujete o rozšíření nebo nějaké změně konceptu?
Mým plánem do budoucnosti je zkrátit si úvazek své hlavní pracovní činnosti, abych se mohla kavárenství věnovat více, ale zároveň aby mi zbyl i čas pro soukromý život.
Co vás na provozování kavárny nejvíce těší a co naopak bývá nejtěžší?
Je to doslova a do písmene úplně jiný šálek kávy než moje dosavadní práce. Baví mě vymýšlet a připravovat pořád něco nového. Baví mě, že si všechno můžu dělat po svém a největší radost mi dělá, když moje snažení pozitivně ohodnotí i mí zákazníci. Nejtěžší je pro mě asi překonat nervozitu z toho, zda se mi vše povede a zákazníci odejdou spokojení.
A na závěr – co byste vzkázala těm, kteří kolem vaší kavárny třeba jen procházejí, ale zatím se nezastavili?
Přijďte, ráda Vás uvidím a pokusím se Vám splnit Vaše přání.
Text: Jana Hajdučková, Radomír Orkáč
Foto: Ilona a Libor Hromádkovi
