(Hrabovské listy 07-08/2025, autor textu: Karla Slívová) Před pěti lety se Iveta Hanzelková z Hrabové rozhodla, že začne s kulturistikou. Nešlo o žádné impulzivní novoroční předsevzetí, ale o vědomé rozhodnutí něco změnit. Postupně přidávala tréninky, upravila jídelníček – a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Dnes má za sebou několik úspěšných soutěží, žije zdravě a pro mnohé se stala příkladem, že s pevnou vůlí lze dokázat víc, než si člověk sám myslí.
Jak jste se ke kulturistice dostala a co vás na ni nejvíce zaujalo?
Vždycky jsem byla sportovní typ. Dlouho jsem hrála americký fotbal a ke kulturistice mě vlastně přivedl manžel, který se jí dlouhá léta věnuje. Já jsem si zhruba před pěti lety řekla, že by bylo fajn dělat nějaký sport úplně naplno a dokázat hlavně sobě, že nikdy není pozdě změnit svůj životní styl.
Kulturistika je opravdu dřina, ale když člověk tvrdě maká a nepoleví, výsledky jsou vidět. Je fascinující, jak se dokáže naše tělo během pár měsíců přizpůsobit změnám a co všechno vydrží. To mě na tomto sportu baví.
Člověk si s kulturistikou spojí hlavně každodenní návštěvu posilovny, ale co všechno obnáší takový poctivý trénink?
Jelikož vlastním úklidovou firmu, jsem v pohybu téměř celý den. Do posilovny chodím tak, jak mi čas dovolí, ale je to určitě čtyřikrát až pětkrát týdně. Před soutěží, když musím opravdu zabrat, si oddechnu jen jeden den v týdnu. Cvičení je však jen polovinou úspěchu, alfou a omegou je správně nastavená a dodržovaná strava.
Jak vypadá váš jídelníček?
Teď už je to pro mě rutina a vlastně mi ani nepřijde, že bych se nějak omezovala. „Točím“ už několik let podobná jídla a mé tělo už je přijalo za své. Základem jsou kvalitní bílkoviny, sacharidy a zdravé tuky v podobě ořechů, semínek nebo třeba arašídového másla. Já si nejčastěji připravuji kuřecí prsa nebo ryby na různé způsoby. Samozřejmě vše na vodě bez tuku. Jako přílohu většinou volím rýži nebo brambory. Součástí jídelníčku každého kulturisty jsou doplňky stravy, bez kterých se také neobejdu. Hořčík, ten musí být při takovém fyzickém vypětí každý den. Chybět nesmí ani vitamín C, omega-3 mastné kyseliny, zinek, protein a kreatin.
Ve vašem jídelníčku není místo pro nezdravá jídla, ale určitě musíte někdy „zhřešit“.
Nic se nemá přehánět a člověk si musí udělat radost třeba i dobrým jídlem. Já osobně miluju zmrzlinu, ale klidně si dám jakýkoliv pokrm, na který mám chuť. I na dovolené, kde si jídlo nepřipravuji, jím to, co je k mání. Ale i v tomto volnějším režimu se snažím úplně nepolevit a jíst zdravě. Jak už jsem zmiňovala, jsem na svou stravu tak zvyklá, že mi ani nepřijde, že bych se nějak omezovala.
Předpokládám, že před soutěží si na zmrzlinu nezajdete.
Když jsem v tréninkové přípravě, tak opravdu jedu na sto procent, cvičím skoro každý den a jím přesně podle tabulek. Nejnáročnější období nastává týden před soutěží, kdy se ubírají sacharidy a závodníci zvyšují příjem vody, které musím vypít denně asi osm litrů, což je pro mě opravdu na hraně. Je nutné úplně přestat solit, takže člověku pak nic nechutná. Dva dny před závodem se příjem sacharidů navyšuje. Těmito náročnými procesy se člověk úplně odvodní, svaly se vyrýsují na maximum a nabydou na objemu. Po fyzické, ale hlavně psychické stránce, je tato část přípravy nejvíce vysilující. Člověk je náladový, není pořádně schopen se soustředit, spát, komunikovat… Naštěstí se jedná jen o týden, který pak vyvrcholí vytouženou soutěží.
Co všechno se na soutěži pak hodnotí?
Já závodím v kategorii Women’s Physique, ve které není takový důraz na extrémní objem jako při klasické kulturistice. Hodnotí se spíše vyváženost postavy, pravidelná vyrýsovanost svalů. V rámci soutěže pak musíme pózovat a máme připravenou minutovou taneční sestavu, ve které by naše svaly měly co nejlépe vyniknout.
Jaké úspěchy máte za sebou a kterého si nejvíce vážíte?
Největší radost je docela čerstvá, kdy jsem v dubnu obsadila druhé místo na Mistrovství České republiky. Na začátku května jsem se zúčastnila Mistrovství Evropy ve Španělsku, kde jsem vybojovala osmé místo.
Jak je to s financováním soutěží?
Veškeré náklady na tréninky i závody jsou v naší režii. Svaz kulturistiky a fitness České republiky, jehož jsem členkou, nemá finance na to, aby nás dotoval. I to může hrát roli při rozhodování, jaké soutěže se zúčastním. Minulé mistrovství světa se odehrálo například v Tokiu, jen koupě letenek a ubytování by vyšly na desetitisíce. Účast na tomto šampionátu jsem si proto musela odpustit.
Jak se vám daří skloubit tréninkový režim s běžným životem?
Jelikož nemám pevnou pracovní dobu a můžu si svou práci naplánovat, nemám problém si ráno nebo během dne zajít zacvičit. Když mám více pracovních závazků, nachystám si doma krabičky s jídlem, které si vezmu s sebou. Je jasné, že někdy je člověk tak unavený, že nemá náladu na nic. V ten den prostě posilovnu vynechám a život jde dál. Ale rutina a vytrvalost je v našem sportu zásadní, takže si nemůžu dovolit vypustit třeba na dva týdny. Já už kulturistiku beru jako součást svého každodenního života, takže mi tato „pravidla“ nedělají žádný problém.
Jak na váš sport reaguje vaše okolí? Máte podporu rodiny a přátel?
Mým největším parťákem, ale i kritikem je můj manžel, který mě na sto procent podporuje. Jezdí se mnou i na tréninky, kde na mě dohlíží. Přece jenom zvedat mnohakilové činky není žádná sranda a člověk by měl mít vždy někoho v zádech, kdyby náhodou došly síly. Manžel se kulturistice sám mnoho let věnoval na závodní úrovni, takže přesně ví, co tento sport obnáší. Samozřejmě mě podporují i mé děti, které jsou už velké, a občas s námi vyjedou i na nějakou soutěž. Mám svého profesionálního trenéra Lumíra Štefka, který se mnou trénuje jednou týdně mimo soutěžní období a několikrát do týdne v období soutěží. Pózujeme, kontroluje, jak se vyvíjí má forma, popřípadě upravuje jídelníček podle aktuální formy, někdy ubere sacharidy, někdy mi jich dopřeje. Co se týče okolí, my, kulturistky, jsme určitě častým terčem různých nemístných narážek a komentářů. Jakmile vyrazím třeba do obchodu, všímám si reakcí zejména žen, které mě skenují očima a mnohdy si neodpustí kritickou poznámku na adresu mých svalů. Dříve mi to přišlo líto, ale po těch letech už jsem si zvykla a nic si z toho nedělám.
Jaké další sportovní výzvy máte před sebou?
Rok co rok si říkám, že už mi ty předsoutěžní nervy nestojí za to a že už budu posilovat jen pro radost. Pak zase přijde nová výzva a já se rozhodnu, že se do toho znova pustím. Přece jenom člověk nemládne a sama na sobě už cítím, že mě někdy bolí „celý člověk“, proto chci ještě pár let dělat kulturistiku naplno. Momentálně se začínám připravovat na mistrovství světa, které proběhne v listopadu, opět ve Španělsku. Nominace na tento šampionát se uskuteční již v září, takže mám před sebou náročnější prázdniny.
Co byste poradila ženám, které přemýšlejí, že by se do kulturistiky pustily?
Je to sport, který zvládne opravdu každý, člověk nemusí disponovat zvláštním nadáním nebo specifickými schopnostmi. Kulturistika je o sebekázni, pravidelnosti, disciplíně. Nejde ji dělat na půl, výsledky by se nedostavily. Když jsem s ní začínala, musela jsem si úplně přenastavit priority a cíle. Vzdala jsem se nezdravého jídla, alkoholu, nicnedělání. Pustila jsem se do všeho naplno a dneska už si nedokážu představit, že bych týden necvičila. Možná bych i já mohla být pro někoho příkladem toho, že když se opravdu chce, tak kulturistika je sport, se kterým můžete začít v jakémkoli věku. Když se člověk opravdu udrží a nepoleví, úspěch je na dosah.
Děkuji za rozhovor.
Karla Slívová, foto Iveta Hanzelková
