(Martin Slepička, Hrabovské listy 2022/01) Severozápadní hranici současného městského obvodu Hrabová tvoří odedávna trochu opomíjená hrabovská místní část Žižkov. Faktická odloučenost této bouřlivě se rozvíjející osady, kterou ještě na počátku minulého století tvořilo jen pár domů, od hlavní části Hrabové, táhnoucí se od vrcholného středověku podél silnice do Paskova, je dána uměle vybudovanými lidskými překážkami. V letech 1988 až 1990 totiž celou západní část Hrabové od severu k jihu definitivně oddělila nová čtyřproudá rychlostní komunikace (dnešní dálnice D56) a spojení Žižkova s dalšími částmi Hrabové tak od té doby zajišťuje pouze nevábný podjezd pod dálnicí s jediným úzkým chodníkem. Osadu Žižkov dnes představují přibližně pět desítek domů, farma Duběnka, různé firemní provozy či autosalony ležící podél dlouhé Krmelínské ulice od hranic s městským obvodem Nová Bělá až po populární čerpací stanici Benzina. Oblíbenost lokality „Žižkov“ s blízkými hypermarkety Makro a Tesco demonstruje i zamýšlená výstavba dalších desítek nových rodinných domů.
Ačkoli se vlastní dějiny hrabovské místní části Žižkov začaly psát až v závěru 19. století, o daném území máme i dřívější zmínky. Již od založení Hrabové někdy v první polovině 13. století se v této severozápadní části katastru nacházely patrně jedny z nejúrodnějších hrabovských zemědělských lánů spjatých zřejmě s držiteli gruntu ležícího v místech dnešní restaurace Stodola. Nejstarší písemná zmínka o tomto území ale pochází až z doby předbělohorské, kdy 31. května roku 1593 urovnal vydáním dekretu držitel paskovského a staroveského panství Ctibor Syrakovský z Pěrkova ostré spory mezi hrabovskými a novobělskými rolníky týkající se znehodnocování hrabovských polí vodou z Nové Bělé.
Není bez zajímavosti, že tento urozený nejvyšší písař Markrabství moravského, mající výlučnou soudní pravomoc nad svými poddanými, se snažil v rozhodnutí postupovat nanejvýš spravedlivě, a proto se vyjma pečlivých rozhovorů také osobně vypravil na místo sporu. Můžeme proto směle tvrdit, že prvním známým návštěvníkem území Žižkova byl právě tento významný šlechtic. Výsledkem sporu bylo zprůchodnění a rozšíření koryta potoka Zyf tvořícího v 16. století přirozenou hranici mezi Hrabovou a Novou Bělou. I v současnosti má totožnou funkci. Na západě Hrabové je Zyf, svedený v první polovině 20. století do Ostravice, přírodní hranicí mezi hrabovskou průmyslovou zónou a novobělskými poli, popřípadě na Žižkově částečně i hranicí s městským obvodem Ostrava-jih. Na Žižkově měl při hranici s Novou Bělou v místech, kde rostla staletá lípa, rovněž stát dle lidové pověsti velitelský stan rakouského generála Ernsta Gideona von Laudona, jenž se zde opevňoval proti pruské vojenské expanzi.
Samotná osada Žižkov vznikla až na konci 19. století, kdy občan Hula z nedaleké Hrabůvky zakoupil pozemek od hrabovského rolníka Hranického a vystavěl na Žižkově první přízemní rodinné domy. Již v roce 1900 prokazatelně stály na Žižkově první domy. Dle staré mapy z roku 1909 se tehdy na Žižkově nacházela kolem okresní silnice vedoucí z Moravské Ostravy do Příbora (dnešní Krmelínská ulice) již necelá desítka domů. Ačkoli se zmiňovaná osada nejdříve nazývala lidově „Hulovec“ podle prvního majitele obydlí na Žižkově, ještě před první světovou válkou započala debata o konečném pojmenování sledované místní části. V místech Žižkova měl v září 1910 uskutečnit vzlet vzducholodí průkopník české aviatiky inženýr Jan Kašpar, a proto se hrabovský obecní výbor nejprve usnesl, že by se místní část mohla jmenovat „osada Kašparova“.
Protože se však památný vzlet vzducholodí nakonec neuskutečnil, byla na přání místních občanů 18. května 1913 usnesením obecního výboru tato místní část pojmenována jako „osada Žižkova“, z čehož plyne, že se zjevně přistoupilo k pojmenování po známém českém husitském vojevůdci Janu Žižkovi z Trocnova a Kalicha. Po tomto vojevůdci byla pojmenována celá řada míst po českých zemích v čele s ikonickou pražskou čtvrtí Žižkov. Pojmenování místní části Žižkov v širším kontextu dobře zapadá rovněž do tehdejších snah některých hrabovských občanů protestujících proti římskokatolické církvi veřejnými antiklerikálními činy, například slavnostním pálením Husovy hranice 12. července 1908 za účasti starosty Staňka a nadučitele místní školy Bartoníka. Rovněž bylo v souvislosti s novým pojmenováním vzpomínáno na množství nositelů tohoto příjmení v ostravském regionu.
Hrabovská část Žižkov se však začala rozvíjet. Postupně přibývaly další a další domy. Za zmínku ale stojí zejména skutečnost, že po většinu první poloviny 20. století byl v provozu na čísle popisném 219 (dnešní Krmelínská 55) dobře vybavený hostinec hrabovského občana Felixe Dvorského, který držel placenou koncesi na jeho provozování nejméně v letech 1914 až 1945. Z dalších zaznamenáníhodných událostí si, vyjma těžkých bojů mezi vojáky německé armády a sovětské Rudé armády 1. května 1945, dovoluji na závěr uvést ještě jeden příklad z moderních dějin. O tom, že Žižkov byl vždy vzdálenou i trochu přehlíženou částí Hrabové, svědčí nejlépe událost z 29. října roku 1918, kdy byl Žižkov seznámen s vyhlášením nového národního československého státu v rámci Hrabové až úplně naposled, a to pouhým synem obecního sluhy.
Text: PhDr. Martin Slepička
