Prvních 15 let kopané v Hrabové

Kopaná byla prvním sportem, který našel nemalou oblibu na ostravském předměstí v Hrabové. Hrála ji především mládež, která utvořila několik družstev a ta soupeřila nejen mezi sebou, ale i v sousedních obcích, kde dosáhla velmi často pěkných úspěchů.

Zájem o tento sport se šířil i mezi dospělými a není proto divu, že zde brzy vznikla myšlenka založiti řádně organizovaný sportovní spolek. Stále však bylo ještě hodně těch, kdož stáli proti a o ně se vlastně dlouho tříštila dobrá snaha.

V roce 1929 dochází přece k uskutečnění dobré myšlenky. Sešlo se několik nadšenců, mezi nimi Leoš Peter, Boh. Mojžíšek, dále Duschek, Restl, Bukovský, Lyka a Pajorek a ti dali základ „Českému atletickému a fotbalovému klubu Hrabová”. Valná hromada se konala 22. listopadu 1929 a od toho dne ubíral se sport v Hrabové usměrněnou cestou. Zakladatelé Č. A. F. K. Hrabová neměli na mysli nic jiného, než zdravé soustředění místní mládeže, které by tak byla dána příležitost věnovat se potřebnému sportu nejen v létě, ale i v zimě. Za tím účelem bylo dohodnuto, že v dalších letech svého trvání vytvoří si klub vedle několik dalších odborů, aby tak byla umožněna všem členům klubu sportovní všestrannost. Tento předpoklad byl z velké části splněn a tak se vlastně podařilo alespoň částečně zdolati nepřízeň místních škarohlídů, kteří dobré věci nepřáli. Klub získával pravidelně nové členy a mezi nimi se našlo vždy několik dobrých spolkových pracovníků, kteří vždy nezištně sloužili klubovním zájmům a vůbec věci, která je českému sportu ku prospěchu.

Ostatně práce bylo vždy víc než dost. Jako všude i v Hrabové bylo první otázkou existence klubu hřiště. Na prvním provisorním hřišti u Ostravice se ukázalo, kdo to míní se sportem poctivě a kdo nikoliv. Bylo třeba přiložit ruce k dílu a tu bylo nejlépe zřejmo, kolik členů je ochotno přispěti vlastní obětí ke zdaru společného díla. V roce 1933 získává klub vhodný pozemek na levém břehu řeky Ostravice. Znovu bylo třeba pracovat a výsledkem delšího zápolení s lopatami, krumpáči a motykami bylo sportovní hřiště, za které se Č. A. F. K. Hrabová nemusil skutečně stydět. Vhodná poloha u řeky, krásný, přes léto zelený porost kolem dokola, to byly přednosti, které ocenila především zase mládež.

Skoro šest let chlubil se Hrabovský klub hřištěm jedním z nejlepších na Ostravsku, a po šesti letech přišla pohroma. Rozvodněná Ostravice, která ještě do nedávna řídila osudy lidí na svém břehu, zaplavila hřiště a těžce je poškodila. Hrabovští sportovci nelenili a chystali se k další práci, když nová povodeň výsledek několikaleté práce přivedla úplně vniveč. Všechno zařízení na hřišti bylo zničeno, hřiště samo z velké části odplaveno a tím dala Ostravice vyrůsti první překážce, která stála v cestě další existenci klubu. ČAFK Hrabová byl odsouzen k zániku neboť nenašlo se dlouho nikoho, kdo by přispěl léčivou náplastí. Fuse se sousedím klubem SK Meteor Vratimov zdála se býti jediným východiskem, ale přece z ni sešlo, přes několikeré jednání v tomto směru. Staří spolkoví vedoucí se však ještě jednou vzchopili a svou obětavostí dali příklad ostatním. Hrabovští sportovci zaměnili míč opět za krumpáče a motyky, zanedlouho pak vyrostlo ve Vrbině nové hřiště. Zde již nebylo obav před rozvodněnou Ostravicí, neboť mezitím prováděla se již regulace řeky a na jejím břehu vyrostla hráz, která hřiště pro budoucnost již ochrání. Nové hřiště má dosti velikou plochu, je vybaveno potřebným zařízením i pro ostatní sporty a při klubovních podnicích je zde instalováno i rozhlasové zařízení, a to Hrabovskou firmou S. Fetera.

V minulém roce 1943 zaznamenal klub svůj největší rozmach. Již na jaře dostalo se mu pověření pro provádění Povinné služby mládeže, jejíž vedení se ujal agilní Fr. Vašíček. Klub vzal na sebe velkou povinnost, kterou chce splniti za každých okolností. Pro zdejší mládež byl klub vlastně založen, úkolům mládeže bude tedy sloužiti i nadále.

Kopaná zahájila své loňské období řadou přátelských zápasů, ve kterých se hoši náležitě připravili pro mistrovskou soutěž. Třetí místo v tabulce možno považovati za pěkný úspěch. V létě bylo na hřišti stejně rušno. Největší událostí byl ovšem turnaj o křišťálový pohár zakládajícího člena ČAFK Hrabová Leoše Petra, který zemřel v lednu 1938 a jehož památku jeho sportovní přátelé tímto způsobem uctívají. Prvního ročníku se zúčastnilo mužstvo Sparty St. Bělá, dále vítězný Meteor Vratimov a soubor AFK Šenov, ovšem vedle domácího, které bylo na druhém místě. O turnaj projevilo obecenstvo velký zájem, o čemž svědčí na 6.000 diváků obou nedělí. Kromě toho byl v létě proveden i nábor dorostenců, kteří již zasáhli do podzimního mistrovství. V podzimním kole mistrovské soutěže hrálo mužstvo ještě úspěšněji a umístilo se dokonce na druhém místě se 14 body a s aktivním poměrem branek 39:28. Rok se skončil a Hrabovští sportovci si mohli poctivě říci, že vykonali dosti. Není třeba nikoho zvlášť vynášet, neboť se snažili všichni. Hodně vykonal předseda klubu Jan Řezníček, neméně i jeho zástupce Čestmír Olšanský, o pokladnu se svědomitě staral František Vašiček, klubovní agendu vedli vzorně jak sekretář Miroslav Slavík, tak matrikář Karel Folta, úspěch měl klub. kapitán Josef Štusek a poctivým byl i vedoucí dorostenců Karel Víta. Vedle nich pak obětavě pracoval pro klub hospodář Vilém Mikenda, jemuž vděčí Hrabovští sportovci, že v pátém roce války mají své dresy a jiné rekvizity v pořádku. Nesmíme zapomínati ani na ostatní jako L. Foltu, Závadu, Veličku, Havláska a jiné.

Předsevzetí do budoucna

V lednu byl proveden nábor dívek do služby mládeže. Přibyla tedy další povinnost pro vedoucí klubu. Tito však jsou pevně rozhodnutí dáti své mládeži vše. Již dnes uložili si novou pracovní povinnost, neboť chtějí své hřiště ještě více zdokonalit. Místo pro odbíjenou a košíkovou, běžecká dráha, to jsou první předpoklady. Rušná sportovní činnost na hřišti v průběhu sezony, to je pak otázka nejbližších dnů.

Zdroj: Novinový článek z roku 1944

Štítky: , , ,

Jeden komentář

  1. Radomír Orkáč říká:

    Korektura:

    Paní Starková mě upozornila, že ve článku je nesprávně jedno jméno – hospodář Vilém Mikunda. Kontroloval jsem nesrovnalost v původním novinovém článku a tam je skutečně – “hospodář Vilém Mikunda”.

    Paní Starková si ale drtivou většinu uvedených jmen velmi dobře pamatuje a tak jsme se dohodli, že v článku jméno opravím na Mikenda.

    Děkuji za upozornění.

[email protected] [email protected]