Hrabová v období druhé světové války (8. část)

K letošnímu 70. výročí konce druhé světové války byla občany Hrabové vydána publikace věnována naší obci v tomto období.

Dnes Vám přinášíme její další pokračování, v pořadí osmé.

Vzpomínky pana Otakara Lýčky

Dne 6. června 1945 majitel hrabovského statku pan Otakar Lýčka vydal v Hrabové osvědčení o dvou ruských vojácích, které skrýval během druhé světové války na svém statku.

V prosinci 1944 přišli k Otakaru Lýčkovi, majiteli statku v Hrabové ve Velké Ostravě dva Rusové, váleční zajatci, kteří uprchli z tábora z nesnesitelných poměrů a žádali úkryt a stravu, čehož se jim také dostalo. Přes den se schovali do stohu slámy nedaleko dvora a na noc je majitel sám osobně pouštěl do teplé stáje, jelikož v bytě byli cizí čeledíni a nedalo se je ukrýt. Ráno před započetím práce ve stáji je opět pouštěl a oni se šli ukrýt přes den do stohu. Tak se to dělo více než dva měsíce, až je ve stáji objevily dojičky krav a spustily velký křik. Jelikož měl majitel mezi nimi i nepřátele, kteří hned hrozili udáním a gestapem, musel je sám ohlásit u úřadu a ukrýt je tak, aby je nikdo nemohl najít. To se mu skutečně podařilo, i když prohlídku celého statku provádělo 12 četníků. Ukryl je ve stodole do slámy, na den zamykal a večer pouštěl. Avšak zaměstnaní deputátníci ještě i to „vyšťárali“ a nezbývalo než je odvést jinam. Za pomoci p. Chudého z Hrabové se je podařilo odvést do Petřvaldu a odtud byli přičleněni ke skupině partyzánů.

Vzpomínky pana Ladislava Chudého

Pan Ladislav Chudý bydlící v Ostravě-Hrabové na Paskovské ulici sepsal 6. srpna 1974 spolu s panem Oldřichem Tománkem, bydlícím v Mošnově, potvrzení o zachránění dvou sovětských zajatců v zimě 1943 –1944.

Události se seběhly takto: část sovětských zajatců byla za druhé světové války eskortována do dolů na Ostravsko. Dvěma se podařilo uprchnout v polovině prosince 1943. Neměli asi orientaci a zůstali deset kilometrů od centra Ostravy ve stohu slámy, kde si udělali provizorní skrýš. Byl sníh a večer vycházeli sehnat něco k jídlu. Jednoho večera se potkali s majitelem této usedlosti panem Otakarem Lýčkou a prosili o nějaké jídlo. Tento je hned vzal do svého domu, kde dostali teplé jídlo, koupel, teplé prádlo a přikrývky. Pak takto docházelikaždý večer. Koncem prosince však přišly větší mrazy a postěžovali si panu Lýčkovi, že je jim zima. On je pak na noc pouštěl do teplé stáje a ráno před příchodem krmiček je pouštěl ven. Jednoho rána však krmičky přišly o něco dříve a přistihly uprchlíky ve stáji, přičemž byly velmi polekané. Zajatci odešli ve čtyři hodiny ráno opět do své skrýše.

Nyní byla situace velmi nebezpečná pro pana Lýčku. Nezbývalo mu nic jiného než toto ohlásit místnímu četnictvu a uprchlíky odvést ze stohu do odlehlé stodoly a dobře je ukrýt. Hned v tento den v jednu hodinu odpoledne přišli čtyři příslušníci četnictva a jeden zástupce gestapa a prohledali stoh i okolní hospodářské budovy. Prohlídka byla důkladná, rozkopali stoh, trvala tři hodiny a dopadla dobře. Usoudili, že uprchlíci ještě v noci odtáhli dále.

Oba sovětští zajatci pobyli ještě několik dní, ale protože zde bylo maximální nebezpečí dalšího prozrazení, bylo nutno oba sovětské soudruhy ukrýt jinam. To se povedlo prostřednictvím pomocníka partyzánské skupiny „Štramberk“ soudruha Chudého, který je předal členu partyzánské skupiny „Štramberk“ soudruhu Oldřich Tománkovi. Oba sovětští zajatci byli po uzdravení a zesílení byli odvedeni do hor k pomocné skupině, kde dále bojovali proti okupantům.

(Poznámka: Slovo „soudruh“ bylo v posledním odstavci ponecháno kvůli autenticitě textu pocházejícího z roku 1974. Označovali se jím zejména příslušníci komunistické strany a její přívrženci.)

Vzpomínka pana Pavla Janši

Pan Pavel Janša se narodil v roce 1937. V období druhé světové války žil a stále žije v sousedství hrabovského statku.

Vzpomínám si, že u dnešní Místecké ulice stály „flaky“, které střílely na prolétající letadla. Několik let před koncem války již začaly nad Hrabovou nálety. Letadla americké armády létala ve dne velmi vysoko, asi ve výšce 10 tisíc metrů, anglická letadla prováděla nálety v noci. Během ruských náletů jsem viděl, jak z letadel házeli světlice, aby lépe viděli na zem.

Tři týdny před osvobozením projížděly Hrabovou trény, bylo jich velmi mnoho. Jezdili převážně vozy s koňmi, aut jezdilo přes Hrabovou spíše méně. Němci přišli do vsi ke konci války, aby to tady měli pod kontrolou. Několik týdnů před osvobozením začali Němci odcházet pryč.

V den osvobození ustupovali Němci směrem k Paskovu. Když přicházela fronta, tak houfně střílely kanóny, nad Hrabovou létala i letadla. Na hrázi jsem vylezl na dub, abych viděl úchvatné letecké souboje nad Hrabovou. Němci na obloze soupeřili s Rusy, v okamžiku se srazily dva německé letouny, avšak Němci stačili vyskočit a zachránili se s použitím padáků. Rusové k nám přišli 1. května o půl třetí se samopaly, napili se mléka a odešli k Paskovu.

U nás doma jsme měli stodolu, ve které byl namířen jeden kanón na Mitrovice a jeden na Paskov. Na Hurtě jsem viděl jezdit malý, lehký tank na pásech, který měl rychlopalné dělo ráže 20 milimetrů. Ruský kanón střílel od nás po tanku. Viděl jsem, jak často Rusové mířili zbraněmi podle krabiček od zápalek. Po válce jsem do šrotu odnesl mosazné nábojnice. V Hrabové jsem jinak nezaznamenal žádný ruský tank. Na ulici Slínové měli Němci pět připravených mosazných minometů, nevystřelili však ani jednou. Při osvobození jsem viděl na Paskovské ulici ruské kaťuše, tzv. Stalinovy varhany. Rakety měly alespoň tři metry, Rusové poblíž zastavili a pak odjeli k Paskovu.

Pamatuji si, že u strýce Petra zůstali dva postřelení Němci na verandě. Byli to stejní Němci, kteří chtěl vyhodit hrabovský most přes řeku Ostravici. Vzpomínám si, že paní Honajzová a paní Olšanská šly zakopávat mrtvé německé vojáky na obecní mrchoviště. Také si pamatuji, že na místě, kde končí stará hráz rybníka Hurt, ležel mrtvý německý voják u starého dubu. Jeden ruský voják byl zastřelen u Hájka Na Rozvodí, měl tam i hrob. Po válce jej exhumovali a přesunuli do hromadného ruského hrobu na hrabovském hřbitově.
Protiletadlový kryt jsme měli ve sklepě, tam jsme ale nechodili, protože to bylo zbytečné. Na Míčkově poli spadla bomba, stalo se to asi kvůli odlehčení letadla, proto bombu odhodili neúčelně do pole. Po bombě zůstal kráter o průměru asi deset metrů, hloubka kráteru byla asi osm metrů. U statku se kopaly protitankové zákopy, které byly široké deset metrů a pět metrů hluboké. Protitankové zákopy začínaly u souseda Homoly a v oblouku se stáčely až k řece Ostravici, proto byly dlouhé minimálně 300 metrů. Zákopy se začaly stavět už na začátku toku 1945.

Známý hrabovský udavač Koždoň bydlel u Václava Beneše v křižovatce mezi Mostní a Paskovskou ulicí. Jednou Benešovi zabíjeli načerno prase, když byl Koždoň pryč. Právě měli zabijačku a připravovali jitrnice, když se Koždoň vrátil předčasně domů, ale neudal je. Před koncem války Koždoň utekl a ukryl se na Šumavě. Poznali jej podle jeho tlusté přítelkyně. Po válce zavřeli starého lidumila Stollberga, který pak umřel ve vězení. Chtěl být pohřben v Paskově, při pohřbu mu zneuctili hrob vlastními výkaly, hněv vůči Němcům byl obrovský.

Po válce spal u nás Rus v kuchyni. Jmenoval se Ivan a byl velmi pořádný, vše měl uklizené, samopal měl v řadě. U nás ve stodole byly uschovány náhradní díly pro ruská letadla, protože Ivan byl mechanikem u přechodného letiště.

Děda Lýčka měl na statku dva zajaté Rusy, těm se podařilo utéct, schovával je na statku. V Hrabové se po válce našlo mnoho zbraní. V rýze před našimi dveřmi jsem našel granát. U hrabovského mostu, který při osvobození vybuchl a který byl poté znovu vybudován, jsme za rok našli mrtvého Němce. Pamatuji si také na hrabovské letiště v prostoru bývalých rybníků, v Hurtě bylo 60 až 70 letadel, v Pilíku také např. kukuruzník, dvousedadlový kurýrní letoun bez kabiny.

Vzpomínky byly zaznamenány dne 27. ledna 2015 Martinem Slepičkou.

Předchozí díly:

Hrabová v období druhé světové války (1. část)
Hrabová v období druhé světové války (2. část)
Hrabová v období druhé světové války (3. část)
Hrabová v období druhé světové války (4. část)
Hrabová v období druhé světové války (5. část)
Hrabová v období druhé světové války (6. část)
Hrabová v období druhé světové války (7. část)

Jeden komentář

  1. Martin Slepička říká:

    “V prosinci 1944 přišli k Otakaru Lýčkovi, majiteli statku v Hrabové ve Velké Ostravě dva Rusové, váleční zajatci, kteří uprchli z tábora z nesnesitelných poměrů a žádali úkryt a stravu, čehož se jim také dostalo. Přes den se schovali do stohu slámy nedaleko dvora a na noc je majitel sám osobně pouštěl do teplé stáje, jelikož v bytě byli cizí čeledíni a nedalo se je ukrýt. Ráno před započetím práce ve stáji je opět pouštěl a oni se šli ukrýt přes den do stohu. Tak se to dělo více než dva měsíce, až je ve stáji objevily dojičky krav a spustily velký křik. Jelikož měl majitel mezi nimi i nepřátele, kteří hned hrozili udáním a gestapem, musel je sám ohlásit u úřadu a ukrýt je tak, aby je nikdo nemohl najít.”

    Strašná doba a to i v Hrabové, za to mohl jít pan Lýčka do Osvětimi.

[email protected] [email protected]