V tomto příspěvku vám přinášíme kapitolu o moderních dějinách Hrabové ze Slepičkovy publikace Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové.
V souvislosti se vznikem obecního zřízení v Rakouském císařství došlo také v Hrabové k prvnímu ustanovení místní samosprávy v roce 1850. Vrcholnými představiteli samostatné obce Hrabová se stali starosta, obecní představenstvo a obecní výbor. Funkci starosty zastávali až do vytvoření Československé republiky roku 1918 postupně Josef Mutina, Karel Neusser, František Mutina, Josef Velký, Karel Chlupatý, Ludvík Staněk, František Pajorek, Rudolf Držonka, Ludvík Staněk a Antonín Adámek.[i]
Bývalí poddaní i další generace si teprve postupně začali zvykat na své nové postavení a nový de facto tržní způsob zemědělského hospodaření na gruntech. V roce 1882 nastoupil na zdejší obecnou školu řídící učitel František Bartoník, který se zasloužil především o kulturní rozkvět obce; založil například knihovnu, později čtenářský spolek.
V obci stále přetrvávaly rybníky, které střídavě sloužily pro chov ryb i jako osevní půda,[ii] ale v druhé polovině 19. století a na počátku 20. století došlo i v Hrabové ke značným změnám díky probíhající industrializaci regionu. Z ryze zemědělské venkovské obce se stala Hrabová vsí příměstskou a mnozí občané se v touze po lepším živobytí začali zabývat povoznictvím, které bylo placeno lépe než tradiční chov ryb či pěstování obilí. Hrabovští usedlíci vozili ostravské uhlí do hutí v Podbeskydí, značná část obyvatel se nově věnovala těžkému průmyslu; mezi občany převažovali horníci či dělníci.[iii]
Na přelomu 19. a 20. století vznikla v obci řada nových spolků a zájmových uskupení, v roce 1896 Sbor dobrovolných hasičů, v roce 1906 Klub českých velocipedistů, v roce 1908 tělocvičná jednota Sokol a mnoho dalších. V obci Hrabová v téže době vzniklo také mnoho staveb, například roku 1904 školní budova a četnická stanice, v roce 1908 vznikl nový hřbitov, který přetrval až do současnosti.[iv]
Dne 31. července 1914 se v Hrabové roznesla zpráva o vyhlášení všeobecné mobilizace, příčinou bylo vyhlášení války Rakouskem-Uherskem Srbsku, kterým začala první světová válka. Ihned po vyhlášení mobilizace se v obci sešla válečná komise, která si rozdělila veškeré úkoly dle nařízených pokynů. V přízemí staré školy byla umístěna válečná kancelář, kde se úřadovalo bez přestávky celý den i celou noc.[v] Hrabová se musela rychle přizpůsobit válečným poměrům, a proto se stal starostou obce v letech 1914–1919 organizačně schopný Antonín Adámek, který úřadoval ve svém domě číslo 31.
Po vypuknutí války zřídil Červený kříž lazaret pro raněné vojáky v dnešní budově obecního úřadu.[vi] Na začátku i v prvních dvou letech války docházelo zejména díky osobnosti Antonína Adámka k dobrému zásobování obyvatel Hrabové, situace se však zhoršila v roce 1916, kdy celou monarchii zasáhlo sucho a s tím i spojená neúroda. Postupně se proto zavedl přídělový systém na všechny druhy potravin.
Období první republiky přineslo Hrabové nebývalý rozvoj demokracie, kultury, školství, dopravy i celkové životní úrovně, která byla plně srovnatelná s nejvyspělejšími státy. Na řízení obce se podílely politické strany Československá sociálně demokratická strana dělnická, Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, Komunistická strana Československa, Československá strana lidová, Československá strana národně socialistická, Československá národní demokracie a strana Národní sjednocení. Nejúspěšnější politickou stranou po celé období první republiky zůstávala Československá sociálně demokratická strana dělnická, která vítězila ve všech komunálních volbách. V období let 1919–1941 zastávali funkci starosty Čeněk Žáček, Ludvík Duhan, Antonín Rokůsek, Josef Vojtovič a Karel Balušek.[ix]O ukončení první světové války a vyhlášení samostatného československého státu se obyvatelé Hrabové dozvěděli již 29. října 1918, přivítali to s nesmírnou úlevou a nadšením.[vii] Obecní výbor se staral o hrabovské záležitosti až do 14. června 1919. Z hrabovských občanů během války zahynulo 30 mužů, do zajetí upadlo 23 mužů. Někteří obyvatelé sloužili také v československých legiích, celkem vstoupilo do legií 14 obyvatel. Deset z nich bojovalo v ruských legiích, tři v italských a jeden ve francouzských.[viii]
V období mezi dvěma světovými válkami se v rámci modernizace obce přistoupilo k elektrifikaci, která byla plně dokončena v prosinci roku 1931. Na řece Ostravici se po povodních přistoupilo k zamýšlené regulaci, jež Hrabovou před povodněmi stále zcela neochránila. V roce 1939 bylo rozhodnuto o stavbě nového mostu přes řeku Ostravici, slavnostní otevření nového mostu do Vratimova proběhlo 10. října 1942.[x]
V roce 1929 stavitelé Vítkovického horního a hutního těžířstva dokončili část dlouho plánované tramvajové trati z Ostravy do Brušperku v části ze Zábřehu nad Odrou do Hrabové, kde trať končila. Provoz zajišťovaly parní vozy typu Komárek. Další etapa výstavby této dráhy, tentokrát dle projektu až do Frenštátu pod Radhoštěm, proběhla až po druhé světové válce, kdy v roce 1948 došlo ke zprovoznění dvou nových zastávek Hrabová-Břehy a Hrabová-Ščučí. Vlivem levné ropy se od padesátých let uvažovalo o nahrazení tramvají autobusy, proto již nikdy k další výstavbě nedošlo; naopak v roce 1975 došlo ke zrušení úseku trati od zastávky Edison až po zastávku Hrabová-Ščučí.[xi]
Období rozvoje obce skončilo dne 15. března 1939, kdy němečtí vojáci obsadili Hrabovou. Hrabovou pochodovalo ve špatném počasí převážně pěší vojsko směrem na Místek.[xii] V dubnu 1939 v Hrabové zahájilo svou činnost Národní souručenství, do kterého se přenesla veškerá veřejná činnost.[xiii] Během druhé světové války řada hrabovských obyvatel trpěla nedostatkem jídla a jiných životních potřeb. Mnoho hrabovských občanů byla jinak perzekuováno či dokonce vězněno, několik občanů bylo deportováno do koncentračních táborů. Naproti tomu se řada občanů stala hrdiny, například za svou činnost v odboji či za vojenskou službu v zahraničí.[xiv]
V letech 1939–1942 došlo v Hrabové k vybudování první etapy dělnické kolonie na území bývalého rybníka Šídlovec. V první etapě vzniklo 11 budov, tj. 250 bytů, v architektonickém stylu německého Heimatstilu, který vycházel z tradičního lidového stavitelství a od třicátých let 20. století odrážel nacistickou ideologii strany. V druhé etapě
Rok 1941 přinesl zásadní změnu ̵ Hrabová přestala být samostatnou obcí. Podle vládního nařízení ze dne 29. května 1941 vniklo statutární město Moravská Ostrava. Dne 1. července 1941 došlo ke sloučení Hrabové s Moravskou Ostravou.[xvi]
v letech 1947–1949 bylo postaveno 17 bloků s 318 byty ve stylu funkcionalistických tzv. dvouletkových domů.[xv]
V letech 1944–1945 zesílily nálety spojeneckých letadel na Ostravu. Také v Hrabové došlo ke svržení několika bomb, které však nezpůsobily velké škody. Když se k Hrabové přiblížila fronta, začaly jí postupně projíždět a procházet ustupující němečtí vojáci. K Hrabové se přiblížila Rudá armáda dne 30. dubna 1945, následujícího dne ruští vojáci od rána postupovali Hrabovou směrem od Moravské Ostravy na Frýdek-Místek. Celou „vesnici“, včetně Závodí, osvobodila Rudá armáda do večerních hodin. Při osvobozovacích bojích padlo v Hrabové 18 ruských a 30 německých vojáků (mimo Závodí).[xvii] V Hrabové zůstali ruští vojáci ubytovaní v rodinách, na faře i ve škole až do srpna 1945.
Po osvobození stanul Ludvík Sobek v čele místního národního výboru, který se dne 6. července 1945 díky tomu, že Hrabová zůstávala součástí Moravské Ostravy, transformoval na pomocný národní výbor. K 31. prosinci 1945 byl pomocný národní výbor v Hrabové zrušen a nahrazen obvodní radou, jež v obci působila až do prvních voleb do národních výborů v roce 1954.[xviii]
Po převzetí moci Komunistickou stranou Československa v únoru roku 1948 došlo i v Hrabové k opětovným perzekucím, věznění i k politickému procesu s hrabovským občanem Janem Buchalem, který byl protiprávně popraven na základě vykonstruovaných důkazů. Karel Telinger, Miroslav Laryš, Jaroslav Stárek, Alois Vašíček, František Brázdil či Bohuslav Bezruč, Otakar Lýčka či Bohumil Olšanský a další se ocitli ve vězení.[xix]
| Obr. 8. Výstavba nové základní školy na sídlišti Šídlovec, padesátá léta 20. století |
V roce 1950 zde vzniklo místní jednotné zemědělské družstvo („JZD“¨). V roce 1954 se ustavily v jednotlivých čtvrtích statutárního města Ostravy obvodní národní výbory. Dne 28. března 1957 byla místní část Závodí připojena k Vratimovu; území v katastru Hrabové na pravém břehu řeky Ostravice se tak značně zmenšilo a Hrabová i přišla o část obyvatel. Dne 10. května 1957 započala Hrabová novou krátkou etapu – na tři roky se osamostatnila a stala se součástí okresu Ostrava-venkov. V roce 1957 se také otevřela nová obecní základní škola. Dne 1. července 1960 se Hrabová opět připojila k městu Ostrava, avšak jen jako pouhá součást městského obvodu Ostrava-Zábřeh.[xx]
V souvislosti s neřízeným rozvojem těžkého průmyslu na Ostravsku došlo i v Hrabové ke zhoršení kvality životního prostředí.
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se v rámci politických i společenských změn konaly první svobodné volby do městského zastupitelstva statutárního města Ostravy a do zastupitelstev 22 městských obvodů dne 26. listopadu 1990. V komunálních volbách bylo zvoleno patnáctičlenné zastupitelstvo, jež poté zvolilo starostou Ing. Bohumila Rundta ze sdružení nezávislých, prvními zástupci starosty byli Břetislav Stárek a Ing. Rostislav Gavlas. Období první poloviny devadesátých let 20. století se neslo ve znamení opětovného rozvoje obce, došlo například k vybudování kanalizace či vodovodu, k plynofikaci či k nové výstavbě rodinných domů.
Od roku 1968 začaly být v Hrabové přes tvrdý odpor obyvatel vršeny haldy, které sloužily jako úložný prostor pro odpad při výrobě železa ve Vítkovických železárnách. V roce 1972 se JZD Hrabová sloučilo s JZD Výškovice, přičemž v roce 1979 se JZD Hrabová-Výškovice připojilo k JZD Odra Krmelín.
V roce 1994 se konaly první hrabovské komunální volby v samostatné České republice. Starostou se opět stal oblíbený politik Ing. Bohumil Rundt již z Občanské demokratické strany, který díky svému charismatu i značným schopnostem zůstal starostou až do roku 2006 a v komunální politice nadále působí až do současnosti. Další komunální volby se v městském obvodě Hrabová konaly v roce 1998, 2002, 2006, 2010 a 2014, přičemž vždy zvítězila pravicová Občanská demokratická strana, která se na řízení obce většinou podílela s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou a s Českou stranou sociálně demokratickou. Od roku 2006 až do současnosti zastává funkci starosty bývalý učitel místní základní školy Mgr. Rostislav Naď z Občanské demokratické strany.
Dne 2. dubna 2002 vyhořel památný dřevěný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské z 16. století. Díky společnému úsilí všech zúčastněných stran došlo k obnově kostela, který byl slavnostně vysvěcen dne 27. listopadu 2004. Od roku 1997 se postupně buduje nejprve obchodní a poté i průmyslová zóna v Ostravě-Hrabové, která se dělí na obchodní (15 ha) a průmyslovou část (110 ha). Průmyslová zóna však přinesla kromě téměř sedmi tisíc nových pracovních míst[xxi] také značný nárůst dopravy. Hlavní dvě etapy výstavby průmyslové zóny můžeme datovat léty 2004–2006, respektive 2005–2007. V druhém desetiletí 21. století probíhá v Ostravě-Hrabové nejen odtěžování hald, ale i výstavba nových rodinných domů či cyklostezek.
[i] Více o starostech v rámci Rakouského císařství a Rakouska-Uherska včetně vymezení let v úřadu viz BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 13.
[ii] Tamtéž, s. 14.
[iii] K tématu industrializace Hrabové více viz JIŘÍK, K. Hrabová, s. 502.
[iv] Přelom 19. a 20. století znamená v dějinách Hrabové velké období rozkvětu, především v kulturní oblasti či v rozvoji škol, úřadů i farnosti. Důkladně se založeným spolkům i novým stavbám věnuje zejména BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 15–18.
[v] Tamtéž, s. 19.
[vi] STANĚK, Radim. První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta, s. 24–25. Obdobím první světové války a prvních poválečných let v obci Hrabová se ve své bakalářské práci detailně věnuje Mgr. Radim Staněk. Tato práce obsahuje důkladný vhled do života a událostí běžných občanů i se věnuje např. problematice hrabovských legionářů či válečné kultuře v obci.
[vii] Viz BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 20.
[viii]Více informací k problematice hrabovských legionářů viz STANĚK, Radim. První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová, s. 27, 73. Alfons Mutina bojoval v legiích francouzských. Josef Mutina, Leopold Slavík a Josef Závada v legiích italských. Nejvíc hrabovských občanů z přirozených příčin bojovalo v ruských legiích a to František Dluhoš, František Hejč, Štěpán Klečka, František Kudělka, František Laník, Evžen Peter, Karel Pustka, Alois Švrček, Albin Závada a Josef Závada.
[ix] Srov. BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 22.
[x] Tamtéž, s. 29.
[xi] O tramvajové trati, která procházela územím Hrabové a která zajišťovala obslužnost obce směrem do centra, více viz SLAVÍK, Vladimír. Tramvajová trať Komárek. In: Hrabovské noviny [online]. 20. 11. 2014. [cit. 5. 3. 2015]. Dostupné z: http://vladimirslavik.netstranky.cz/z-historie-hrabove/tramvajova-trat-komarek.html.
[xii] AMO, fond Obvodní národní výbor Ostrava-Hrabová, inv. č. 1, pag. 113.
[xiii] Tamtéž, pag. 114–116.
[xiv] Tématu druhé světové války v Hrabové se detailně věnuje publikace Ing. Vladimíra Slavíka, Martina Slepičky a Milana Slívy. Největší část publikace je věnována autentickým vzpomínkám pamětníků na svůj život a zážitky z druhé světové války. Viz SLAVÍK, Vladimír, SLEPIČKA, Martin a SLÍVA, Milan. Hrabová ve druhé světové válce. Ostrava-Hrabová: Městský obvod Hrabová, 2015.
[xv] Více o výstavbě a architektuře sídliště Šídlovec viz SLEPIČKA, Martin. Šídlovec a jeho architektura. Hrabovské listy. Ostrava-Hrabová: Úřad městského obvodu Hrabová, 2015, č. 1, s. 3.
[xvi] JÍŘÍK, K. Hrabová, s. 503.
[xvii] Viz BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 42.
[xviii] Tamtéž, s. 43.
[xix] Tamtéž, s. 45.
[xx] O krátkém tříletém období samostatnosti Hrabové blíže pojednává JIŘÍK, K. Hrabová, s. 503 a BARCUCH, A. a ROHLOVÁ, E. Sedm století obce Hrabová, s. 46–48.
[xxi] O průmyslové zóně v Ostravě-Hrabové včetně rozlohy více KOUDELOVÁ, Adéla. Průmyslová zóna Hrabová. In: www.ostrava.cz [online]. 30. 10. 2014. [cit. 6. 3. 2015]. Dostupné z http://www.ostrava.cz/cs/podnikatel-investor/projekty-mesta-ostravy/projekty-mesta-ostravy/prumyslova-zona-hrabova.
