Hrabová ve 14. století

Tento článek se po dosud v několika skutečnostech nejasném 13. století věnuje několika nepočetným, avšak poměrně zajímavým, zmínkám o Hrabové ve 14. století.

První doložené zprávy o Hrabové ve 14. století pocházejí až z jeho druhé poloviny. Informace o tom, že ves Hrabovou podobně jako sousední Paskov držel v první polovině 14. století rod Stangů, manů olomouckých biskupů, nelze doložit písemnými prameny. Nepravdivá je však zejména skutečnost, podle níž měl olomoucký biskup Dětřicha I. z Hradce udělit biskupskému manu Janovi ze Stange roku 1300 Hrabovou jako součást paskovského léna. V listině se však vůbec nehovoří o Hrabové ani o „okolních statcích“ (tj. paskovském lénu).[i] Janovi ze Stange byla biskupem pro sebe a pro své mužské potomky udělena pouze samotná ves Paskov (villam Paskow).

Z toho tedy poměrně jasně vyplývá, že zemědělská ves Hrabová byla pravděpodobně již od svého založení v držení místního manského rodu, jehož členové se psali s přívlastkem „z Hrabové“. To dokládá také skutečnost, že se v roce 1376 v lenních knihách olomouckého biskupství poprvé připomínají Vichek z Hrabové (Wichkone de Hrabowe) a Tomáš z Hrabové (Thomkone de Hrabowe) jako držitelé hrabovských statků a manové olomouckého biskupství.[ii] Vichek z Hrabové byl společně s dalším biskupským vazalem Herešem z Čertovy Lhotky (Herscho) pohnán kvůli dluhům před biskupský manský soud pravděpodobně držitelem sousedního paskovského léna Markvartem z Wolfenberku (Markwardus).[iii] Markvart se u soudu domohl svého práva a Hereš z Čertovy Lhotky byl vyzván k zaplacení sta hřiven a Vichek z Hrabové dokonce k zaplacení sto dvaceti hřiven.[iv]

V témže roku 1376 pohnali osobně svobodní obyvatelé Hrabové Mikuláš (Nicolaus) a Alžběta (Elizabeth) k manskému soudu biskupského leníka (mana) Tomáše z Hrabové,[v] který jim neoprávněně zabral šest lánů pro svou potřebu. Definitivní rozsudek biskupského manského soudu roku 1378 vynesl samotný olomoucký biskup, rádce Karla IV. a humanista Jan IX. ze Středy, který uznal nezpochybnitelné nároky Alžběty na šest lánů ve Staré Hrabové (antiqua Grabowa).[vi]

Pokud u Hrabové došlo k prvnímu uvedení přívlastku „antiqua“, zdá se být logické, že již v té době musela existovat také sousední a o něco mladší Nová Hrabová (dnešní Hrabůvka) poprvé v pramenech doložená listinou olomouckého biskupa Mikuláše z Riesenburka z roku 1392.[vii] Ve stejné listině se nachází i další zmínka o Hrabové. Biskup Mikuláš potvrdil Elišce, manželce purkrabího hradu Hukvaldy Jošta z Wolfenberku, věno 150 hřiven ročně ze vsi Nové Bělé. Pokud by však z částky něco chybělo, tak by zbývající část měl doplatit Joštův otec Markvart z Wolfenberku ze svých statků ve Staré Hrabové (Alden Grabe) a v Nové Hrabové (Neuen Grabe).[viii]

V roce 1395 držel část Hrabové (partem ville Antique Grabouie) výše zmíněný Jošt z Wolfenberku. Tato snad jižní část Hrabové směrem k Paskovu se stala součástí paskovského léna tvořeného Paskovem s tvrzí a dvorem, Novou Bělou, Hrabůvkou a Malým Sviadnovem.[ix]

Poznámky:

[i] Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Arcibiskupství Olomouc, inv. č. 1267, sign. KIa1.

[ii] Lechner, Karl: Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. Lehensgerichtsbuch I. Brün 1902, s. 63–67, 73, 82.

[iii] Tamtéž, s. 63.

[iv] Tamtéž, s. 64.

[v] Tamtéž, s. 66. Na jeho stranu se roku 1377 připojil Vichek z Hrabové, viz tamtéž, s. 67.

[vi] Tamtéž, s. 73.

[vii] Brandl, Vincenc (ed.): Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae XII (CDM XII). Brno 1890, č. 75, s. 62–63.

[viii] Tamtéž, s. 62–63.

[ix] Lechner, Karl: Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz. Belehnungsbücher. Brün 1902, s. 15–16.

Komentáře jsou uzavřeny.

[email protected] [email protected]