Hrabovské listy právě přicházejí

Přiznám se bez velkého mučení. Představa tortury páchané na mém těle je mi odporná. Asi bych přiznal vše, snad i to, že jsem na Měsíci obcoval s tamními divoženkami a vzýval Satana. A proto se rovnou přiznávám: Jana Buchala neznám a popřu jej, stejně jako apoštol stejného jména jako já, tedy Petr, zapřel Ježíše, a to dokonce třikrát, než zakokrhal kohout…

Ale teď vážně: příběh Jana Buchala, muže, který se přiženil do Hrabové a poté se stal jednou z obětí procesu s Miladou Horákovou, je jedním z nejsilnějších příběhů obecního zpravodaje, který v těchto dnech dostáváte do schránek.

Zrovna dnes, v době, kdy je společnost rozpolcena, je dobré připomenout, co vedlo k tomu, že jsme žili v totalitní zemi. Položím „klíčové pojmy“: Marshallův plán, Valerian Alexandrovič Zorin, Klement Gottwald, Josef Stalin, kolektivizace, církev, Josef Toufar, zestátnění, měnová reforma, Milada Horáková, Heliodor Píka…, popravy… V době googlu si tyto pojmy jistě umí každý vyhledat.

A dnes, díky pojednání Martina Slepičky o Janu Buchalovi si (aspoň my – vnímaví) dokážeme představit, jak hrůzná to byla doba. Díky, Martine.

Jeden komentář

  1. Profilový obrázek Jan Dvořák říká:

    Ne že by úplně vše před rokem 1989 bylo špatné a dnes je vše dobré, ale mlácení lidí určitě špatné bylo. Zvolení pana Ondráčka do čela komise pro dohled nad policií hlasy ANO a SPD ale symbolicky vyjadřuje, jako by to bylo správné. A to je nepřijatelné!

[email protected] [email protected]