Věrka Kročková napsala exkluzivně pro Hrabová.Info další báseň… .
Proč lidé krásu nevidí
(Věra Kročková)
Když vláha padá z jara,
vše začne zelenat.
Rychle vyroste tráva
a klásky budou zrát.
A záleží už jenom na počasí,
jaký vezme všechno spád.
Kdy senoseče letos začnou asi
a kdy nebudeme v noci horkem spát.
Vždyť přece každý rok je jiný…
A lidé žehrají, jak letos špatný je a zlý.
Jen děti, stejně těšící se na prázdniny
a starý akát suchem povadlý.
Kdo chce, ten novou krásu vidí.
Stromeček růže voní pod oknem.
A vlaštovičky u nás v chlévě bydlí,
létají dovnitř a pak zase ven.
Čiřikají a radost nesou v letu,
staví si hnízdo dlouho do večera
dělají v dešti, v horku, jdou vstříc létu,
ach, jejich energii mít bych chtěla.
Vždyť tolik krásy je tu,
až srdíčko se svírá a někdy taky bolí…
To když vytrácí se víra,
že čas zlé rány hojí.
Květ růže se západem voní víc.
Konejší bolest namožených svalů,ale i chmury duše.
A přeci nezmůžeme nikdo nic,
když čas, jak koník dál si kluše.
Kostelík náš svou věží svítí
v západu jasném v slunci plane.
Kolem je vůně sena, z louky kvítí…
A větřík vlahý z polí vane.
Vidíte totéž, milí Hrabované?
