První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [10]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.3.5. Podpora rodin povolaných vojáků

Je zřejmé, že státní aparát si byl vědom těžkostí, jež válka přinese rodinám, jejichž členové museli narukovat na frontu. Pochopitelně zde fungoval institut státní podpory. Pokud se tedy příslušné rodiny staly potřebnými, dostávaly dávky ze státních prostředků podle zákona č. 237 ze dne 26. prosince 1912 [173]. Nicméně samotná subvence nebyla dostačující a potřebné rodiny se musely spoléhat z nezanedbatelné části na pomoc z dobrovolných sbírek, které se za tím účelem pořádaly prakticky po celou dobu války. Poměrně překvapivý je ovšem fakt, že s těmito dobrovolnými sbírkami státní aparát dopředu počítal a spoléhal na ně. Svědčí o tom i provolání z 5. srpna 1914, v němž se říká: „Avšak obnos připadající v takovém případě oněm rodinám nedostačí vždy úplně. Ve mnohých případech bude příspěvek z prostředků, obecenstvem dobrovolně darovaných k účelu tomu, velmi vítaným.“ [174] Nicméně vznikaly i paradoxní situace, kdy si rodiny polepšily. Muži, jež propili téměř celou svou výplatu a rodině tak na živobytí mnoho nezůstalo, byli nyní pryč a jejich rodiny si tak finančně proti mírové době polepšily. Nutno říct těchto případů nebylo zásadně mnoho, ovšem vyskytly se.

Podpora potřebných rodin se v Hrabové pochopitelně také musela řešit prostřednictvím sbírek, které se v obci organizovaly po celou dobu války. Jako příklad lze uvést sbírku konanou bezprostředně po mobilizaci [175]. Byla vykonána sbírka, jejíž peněžní a naturální výnos byl okamžitě přerozdělen mezi nejpotřebnější rodiny. Zároveň se přijalo usnesení, že pokud by tyto prostředky nevystačily potřebným rodinám do doby, než dorazí také státní subvence, měly být potřebné prostředky uvolněny z chudinského podpůrného fondu.

5.3.6. Poválečná situace

Z hospodářského hlediska nebyla poválečná situace vůbec příznivá. To ostatně není žádný místní, ale naopak velmi rozsáhlý fenomén. Okamžitý přechod na volný obchod nebyl bezprostředně po válce možný, a proto stále fungoval přídělový systém.

Z hlediska zásobování nedošlo s koncem války ani s vyhlášením republiky k zásadním změnám. Obecní hospodářský úřad i nadále existoval a plnil svou funkci. Teprve v roce 1920 [176] došlo v obci ke zřízení dělnického konzumu. Ten dodával dělnickému obyvatelstvu Hrabové, jehož byla většina, zboží přímo z dělnického velkonákupu. Služeb přerozdělování potravin tak nadále využíval zbytek obyvatel. Nad konzumem prováděl hospodářský úřad pouze dozorovou činnost.

Záhy po válce se také do Hrabové dostala pomoc ze zahraničí [177]. V rámci záštity Červeného kříže přišla kupříkladu zásilka obnošeného šatstva z Ameriky, které bylo rozděleno mezi nepotřebnější.

Jisté zlepšení situace nastalo až v roce 1921 [178]. V září toho roku skončil přídělový systém a znovu se přešlo k volnému obchodu. Došlo také k poklesu cen potravin i jiného zboží, jako například oděvů. Nezanedbatelnou měrou přispěla také dobrá úroda. Některé sociální skupiny obyvatelstva se staly určitým způsobem zvýhodněnými. Chudí nezaměstnaní dostávali poukázky, za které si u obchodníků kupovali zboží. Rovněž také horníci požívali jistých výhod, konkrétně v tom smyslu, že dostávali v konsumech zboží levněji než dělníci. Nicméně od roku 1921 ještě nelze hovořit o hospodářském rozkvětu.

Československo se muselo stále potýkat s následky války. Průmyslová výroba vztažená pro srovnání vůči roku 1913 poklesla k roku 1920 o celou čtvrtinu. V roce 1921 sice došlo k vzestupu, ale hned v následujícím roce opět k poklesu. Oživení nastalo až v roce 1923 a hranici roku 1913 se podařilo překonat v roce 1924. Pro poválečné roky byla charakteristická také deflační politika. Sociální důsledky hospodářské deprese se projevily zejména v růstu nezaměstnanosti, který kulminoval na počátku roku 1923. Nezaměstnanost pak výrazně poklesla v roce 1924 v korespondenci s ekonomickým rozvojem [179].

5.4. Společnost

5.4.1. Demografická situace

Populační růst v Hrabové, jenž lze pozorovat přinejmenším od druhé poloviny 19. století, pochopitelně narušila první světová válka. To je ostatně jev typický a platící všeobecně. Zatímco k roku 1910 žilo v Hrabové 2 211 obyvatel, po sčítání lidu v roce 1921 to bylo pouze o 66 obyvatel víc, tj. 2 277. Pokud to srovnáme s nárůstem mezi lety 1900 a 1910, který činil 463 osob, nebo s mezidobím 1921─1930, kdy byl nárůst hrabovské populace shodný s intervalem let 1900─1910 [180], vidíme v období, jemuž se věnuje tato práce, citelný pokles růstového charakteru.

Obecně můžeme o Hrabové prohlásit, že se jak před válkou, tak během ní, tak i v poválečných letech jednalo o obec českou. Německá menšina zde nebyla nikterak výrazná. V roce 1910 zde žilo 49 obyvatel hlásících se k německé národnosti, v roce 1921 to již bylo 22 obyvatel [181]. Rozhodně v Hrabové německá menšina neměla silnou pozici. To bylo dáno jednak tím, že obecní orgány byly již při vypuknutí války ryze české, a dále také tím, že drtivá většina hrabovských Němců žila v Závodí [182], čímž byli od vlastní Hrabové poněkud odseparováni. Přesto se však národnostní rozpory nevyhnuly ani Hrabové.

Vroce 1920 se rozhořel územní spor týkající se právě výše zmíněného Závodí. Toto místo nacházející se v bezprostředním sousedství obce Vratimova sice leželo již za řekou Ostravicí, nicméně stále představovalo součást Hrabové. V září se proto občané žijící v Závodí rozhodli projednat myšlenku odtržení od Hrabové a přičlenění k Vratimovu. Tento záměr byl podložen několika argumenty [183]. Jedním z argumentů se stala otázka školy. Závodí se mělo přičlenit k Vratimovu, aby mohly být děti z tamějších rodin přijaty do nové vratimovské školy, která se měla zřídit. V opačném případě, by bylo nutné urgovat, aby Hrabová zřídila v Závodí pro místní děti samostatnou školu, neboť navštěvování stávající hrabovské školy bylo značně problematické z důvodu stálé absence stálého přechodu přes Ostravici.

Kromě toho Vratimov platil také nájem pro německou školu, kterou navštěvovaly i některé děti ze Závodí. Dále spadalo Závodí pod vratimovskou četnickou stanici a také pod vratimovskou faru. Rovněž většinu nákupů realizovali obyvatelé Závodí převážně ve Vratimově a poukazovali také na skutečnost, že je Hrabová vždy jaksi odstrkovala, což se projevovalo údajně zejména během války.

Všechny zmíněné argumenty v sobě ovšem nesly národnostní podtext. Iniciativa o odtržení Závodí vyšla totiž z řad německého obyvatelstva [184]. Fakticky měla být přičleněním Závodí k Vratimovu posílena německá pozice ve Vratimově, což mělo zároveň podpořit udržení německé školy ve Vratimově. Pravdou je, že ve Vratimově žila v porovnání s Hrabovou početnější německá menšina. Zcelkových 2349 obyvatel Vratimova vroce 1910 náleželo 112 k německé národnosti [185].

Odloučení chtiví obyvatelé Závodí žádali jako hranici řeku Ostravici. Obecní zastupitelstvo požadovalo v přípravném jednání jako hranici ostravsko-frýdlantskou dráhu. Nicméně k eskalaci tohoto sporu nakonec nedošlo, neboť obecní zastupitelstvo kompletně celý záměr odtrhnutí Závodí od Hrabové zamítlo [186].

Závěrem snad můžeme poznamenat, že počet Němců žijících ve Vratimově poklesl k roku 1921 při prakticky shodném počtu obyvatel na pouhých 48 [187].

[173] AMO, Provolání.
[174] Tamtéž.
[175] AMO, Pamětní kniha, s. 170.
[176] AMO, Pamětní kniha, s. 167.
[177] Tamtéž, s. 163.
[178] Tamtéž, s. 169.
[179] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 227─229 an.
[180] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XVI., s. 53.
[181] Tamtéž.
[182] AMO, Pamětní kniha, s. 12.
[183] AMO, Pamětní kniha, s. 12.
[184] Tamtéž.
[185] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XV., s. 72.
[186] AMO, Pamětní kniha, s. 12.
[187] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XV., s. 72.

Komentáře jsou uzavřeny.