První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [11]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.4.2. Bouře a sociální nepokoje

Kprvním nepokojům došlo již na počátku roku 1915,188 kdy dělníci zaměstnaní v dolech odmítali pracovat. Přestože zásobování bylo v této době ještě dostatečné, stěžovali si zmínění dělníci právě na nedostatečnou stravu a prohlašovali, že „při stravě, jakou mají, pracovat nemohou“.189 Tento problém byl nakonec vyřešen zvýšením dávek potravin a také zvýšením mezd.

Podobné situace se opakovaly rovněž v roce 1916. Naplno ovšem nepokoje propukly v roce 1917. Bouře zasáhly celé Ostravsko a přirozeně také Hrabovou. Při jednom incidentu, došlo v Hrabové dokonce ke střelbě do lidí a zásah si vyžádal pět lidských obětí. Na mnoha místech se nenávist a hněv lidí obrátily proti Židům,190 což koresponduje se zvyšujícími se antisemitistickými náladami té doby.

V důsledku těchto událostí byla na Ostravsku v průběhu roku 1917 posílena vojenská posádka. Povoláni sem byli dokonce husaři, z nichž oddíl o síle asi třiceti mužů, pod vedením „ritmistra Milana Stojanova“191 byl po krátký čas dislokován také v Hrabové.192

Problémy a nepokoje pokračovaly i v následujícím roce. Dne 10. července 1918 se hrabovští učitelé zapojili do protestní manifestace moravského učitelstva.193

Ta se konala ve spolupráci s Ústředními spolky, českým a německým, v důsledku kritických finančních podmínek učitelů i celkově velmi špatné situace ve školství. Příčinou byla velká drahota194 a nedostatek základních potřeb, včetně uhlí ve školách. Problém drahoty vyvolaly v případě učitelů jejich nízké mzdy, které nedokázaly pokrýt náklady na základní potřeby. To měl kompenzovat tzv. nákupní přídavek a pro rok 1918 také přídavek drahotní. Nicméně tato přislíbená finanční výpomoc učitelstvu nebyla řádně vyplácena. Manifestace proběhla tak, že na jeden den byla ve školách odvolána výuka a do sídla okresního hejtmanství byla svolána protestní manifestační schůze. Té se zúčastnili zástupci zřad učitelů, dále představitelé c. k. okresní školní rady, několik poslanců, předsedové místních školních rad a starostenský sbor. Nutno říct, že manifestace nezůstala bez odezvy. Příslušní činitelé začali v reakci na nátlak jednat a urychlili přislíbenou výpomoc. Došlo také ke zviditelnění celého problému, protože se o něj začal zajímat a hodně o něm informovat tisk, a rovněž úřady začaly vyvíjet úsilí pro řešení napjaté situace.

Hladové nepokoje pokračovaly i po válce. Již na počátku listopadu 1918 zasáhly Moravskou Ostravu.195 Jen stěží bychom si mohli představit, že by se tyto nepokoje Hrabové nedotkly, přestože konkrétní informace o nich v pramenech k dějinám Hrabové nemáme. Posledním příkladem bouřlivých událostí, jež máme doloženy v pramenech týkajících se Hrabové, byla stávka tramvajových konduktérů v roce 1919, kteří požadovali zvýšení platů.196

Charakter stávek se na prahu dvacátých let změnil. Do doku 1920 se stávkovalo především za zvýšení mezd, ovšem od roku 1921 hovoříme již o tzv. obranných stávkách majících za úkol bránit dosažené mzdy. Stávek sice po roce 1920 rapidně ubylo, nicméně nevymizely. Staly se mnohem lépe organizované, zejména za přispění odborových svazů a odborových centrál. Známá je příkladně generální stávka horníků z roku 1922 či stávka dělníků z velkého množství závodů z téhož roku. Stávky probíhaly, dokonce ještě s větší intenzitou, i v roce 1923, kdy již nastupovalo hospodářské oživení.197 Vezmeme-li v úvahu fakt, že většina obyvatel Hrabové byla zaměstnána v ostravských dolech či průmyslových podnicích, pak se jich také tyto události musely dotknout.

5.4.3. Náboženský život

Středobod náboženského života obce tvořil a stále tvoří198 kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. První hrabovský kostel vznikl pravděpodobně již ve 14. století, nicméně stavba, jíž v roce 2002 zničil požár, pocházela ze století šestnáctého. Přesné datum vzniku kostela není známo, nicméně prostřednictvím českého nápisu, který byl umístěn v předsíni pod věží, můžeme nejstarší zmínku zasadit do roku 1564. Farní záznamy se poprvé zmiňují o kostele roku 1580.199

Roku 1906 začal kostelu sv. Kateřiny hrozit zánik. Svou nepříliš velkou kapacitou kostel přestal vyhovovat potřebám obce. Je třeba říct, že v této době kostel sloužil potřebám dvou obcí, a to Hrabové i sousední Hrabůvky. Obce se však na stavbě nového společného kostela nedohodly. Nakonec si Hrabůvka roku 1911 postavila vlastní kostel a přestala spadat pod Hrabovskou faru.200 Od té doby již kostel slouží výlučně Hrabové.

Lze říct, že náboženský život prožívala vesnice na přelomu 19. a 20. století stále více než město. Městské vymoženosti a celkový životní styl města však na vesnici pronikal na konci 19. století stále více a více.201 V případě Hrabové, o níž bylo řečeno, že se již od osmdesátých let 19. století stávala příměstskou obcí, se její provázanost s městem ještě násobila, což bylo dáno jednak blízkostí města, ale také velmi blízkým každodenním kontaktem podstatné části hrabovských obyvatel s městem, kteří zde byli zaměstnáni. Logicky by z toho měl tedy vyplývat závěr, že také v případě náboženského života mělo v Hrabové dojít k jakémusi uvolnění poměrů typickému pro městské prostředí. Na jednu stranu ktomu v Hrabové skutečně došlo, a to v jistém smyslu dokonce i v poněkud vyhrocené formě. Když v roce 1912 nastoupil do Hrabové nový farář, Josef Řezáč,202 shledal, že farnost je z náboženského hlediska ve špatném stavu. Vyjma špatného stavu kostela byl stav farnosti tristní také po stránce věřících. Kromě jejich celkově špatného chování a ignorování faráře, máme dokonce doloženu schůzi obecního výboru, 203 na níž bylo odhlasováno, že nový farář nebude ani řádně uvítán. Při příležitosti odchodu jeho předchůdce taktéž obec neuspořádala žádné oficiální rozloučení a pouze se zvonilo umíráčkem. Na druhé straně se nedá říct, že by se vdobě před nebo během první světové války uchytily všechny „anticírkevní“ výdobytky společnosti. Zde můžeme jako příklad uvést institut civilního sňatku. Ten se mohl uzavírat od šedesátých let 19. století.204 První civilní sňatek byl ovšem v Hrabové205 uzavřen až 15. září roku 1919.206

Informací týkajících se náboženského života v Hrabové během první světové války mnoho nemáme, neboť i autor farní kroniky se v této době zaměřil spíše na události a strasti, které ssebou přinesla válka. Nicméně určité informace k dispozici máme. Katolická církev patřila vždy k oporám habsburské monarchie a potažmo samozřejmě rakousko-uherského soustátí. Proto se katolická církev podílela na udržování poslušnosti a loajality obyvatelstva vůči státu. Kupříkladu při bohoslužbách tak zněla kromě liturgických zpěvů také státní hymna.207 Katolická církev ovšem pro stát pracovala i v oblasti propagandy. Zde můžeme jako příklad uvést úřední dopisy, které se týkaly upisování válečných půjček, zasílané c. k. moravským místodržitelstvím jednotlivým katolickým farním úřadům na Moravě.208 V těchto dopisech je krom obludné propagandy, kdy ještě v červnu 1918 se zde píše o vynikajících úspěších ústředních mocností, vysloveno nejen spolehnutí se na úpisy z prostředků církevního jmění, ale stejně tak spolehnutí se na představené jednotlivých kostelů a far, kteří měli nabádat a podporovat lid, aby rovněž na válečných půjčkách v co nejvyšší možné míře participoval. Na druhé straně ale zůstává pravdou, že řada českých kněží nesouhlasila s tím, jak církev podporuje rakouskou věc.209

Lze konstatovat, že během první světové války panovala snaha konat v Hrabové církevní oslavy stejně, jak tomu bylo v mírových dobách. Ovšem obdobně jako v případě civilních oslav to nebylo možné. Máme tak sice doloženou pouť do Frýdku v červenci 1916,210 ale žádnou větší církevní slavnost během války doloženu nemáme.

Velké změny v náboženském životě obce nastaly po vzniku Československa. Nový stát usiloval celkově o odpoutání se od katolické církve, příkladem čehož je odklon od náboženství ve školách. Již v listopadu 1918 se obnovila Jednota katolického duchovenstva v Československu, která měla velmi silnou účast českého, moravského i slovenského kléru. Tato jednota ujistila v lednu 1919 prezidenta Masaryka o loajalitě vůči státu, přičemž přišla s návrhem církevní reformy. Papežská kurie nicméně s reformami nesouhlasila, což v důsledku vedlo k rozkolu uvnitř reformního hnutí. Část reformních kněží nechtěla vstoupit do otevřeného konfliktu spapežskou kurií, část se ovšem rozhodla založit novou církev. Vlednu 1920 tak vznikla Církev československá.211

Záležitosti československé církve vHrabové měla na starosti správa československé církve, která sídlila ve Vratimově. První československá mše se v Hrabové sloužila v březnu 1921.212 Stejně jako v celostátním měřítku probíhal spor mezi katolickou a československou církví o to, zda československé mše mohou být slouženy v katolických kostelech,213 odrazil se tento spor také v Hrabové. Proto byla první československá mše sloužena v hrabovské škole, kdy místní školní rada poskytla pro ten účel jednu učebnu. Po této mši následoval rovněž první československý křest. V dubnu214 se pak sloužila druhá československá mše, nikoli již ve škole, nýbrž u kříže před kostelem sv. Kateřiny Alexandrijské.

Odklon od katolictví byl po válce a vzniku republiky skutečně velmi patrný. Nehledě k tomu, že si značnou popularitu získala nová Církev československá, začal narůstat také počet bezvěrců. V případě Hrabové můžeme tento fakt demonstrovat na vyznání žáků místní školy. Během války bylo vyznání žáků prakticky jednoznačně katolické, pouze od školního roku 1915/1916215 se jedna žákyně hlásila k židovskému vyznání. Ve školním roce 1919/1920216 zde již máme dvě žákyně bez vyznání. Po sčítání lidu v roce 1921217 se ukázalo, že k československé církvi se již hlásí 83 dětí a 40 dětí je bez vyznání.

Zhlediska celkového srovnání Hrabovského obyvatelstva se vroce 1910 z 1 748 obyvatel hlásilo ke katolictví 1 732, k židovství deset a k evangelickému vyznání šest.218 Vroce 1921 pak bylo z2 277 obyvatel 1 484 katolíků, 518 příslušníků československé církve, 257 bezvěrců, 16 příslušníků jiných vyznání a dva židé.219 I přes značný úbytek věřících si ovšem katolictví zachovalo dominantní charakter.

[187] BARTOŠ, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848─1960. Svazek XV., s. 72.
[188] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 35.
[189] Tamtéž.
[190] Tamtéž, s. 34.
[191] Tamtéž, s. 35.
[192] V místní farní kronice můžeme nalézt stížnost na jejich příšerný zpěv při bohoslužbách, během nichž nejen že zpívali falešně, ale také zcela jinou píseň než měli. Tamtéž.
[193] AMO, Školní kronika, s. 206.
[194] Ve školní kronice se hovoří až o 50 násobném zdražení životních potřeb oproti předválečnému stavu. AMO, Školní kronika, s. 206.
[195] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 56 an.
[196] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 41.
[197] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 231─232 an.
[198] Kostel v dubnu roku 2002 vyhořel. Byl ovšem obnoven a v listopadu 2004 znovu vysvěcen.
[199] ADAMCZYK, Irena a kol.: Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí. Třinec 2009, s. 76.
[200] Tamtéž.
[201] EFMERTOVÁ, M. C.: c. d., s. 273─274 an.
[202] AMO, Farní kronika, s. 25.
[203] Tamtéž.
[204] EFMERTOVÁ, M. C.: c. d., s. 273─274 an.
[205] Fakticky byl uzavřen u politické správy v Moravské Ostravě, ovšem jak ženich, tak nevěsta byli hrabovskými obyvateli.
[206] AMO, Pamětní kniha, s. 10.
[207] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 35.
[208] AMO, fond Římskokatolický farní úřad v Hrabové, kart. 3, inv. č. 9, Důstojnému katolickému farnímu úřadu.
[209] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 315 an.
[210] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 34.
[211] KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 316─317 an.
[212] AMO, Pamětní kniha, s. 10; AMO, Školní kronika, s. 226. 213 KÁRNÍK, Z.: c. d., s. 318 an.
[214] AMO, Pamětní kniha, s. 10.
[215] AMO, Školní kronika, s. 192.
[216] Tamtéž, s. 219.