První světová válka a první poválečná léta v životě obce Hrabová [14]

V rámci kulatého výročí, které letos slaví Česko (25 let od vzniku ČR, 50 let od srpna 1968 a 100 let od vzniku Československa) jsme se rozhodli, že na Hrabová.Info vytvoříme seriál, ve kterém postupně zveřejníme bakalářskou práci Radima Staňka. Práce se zabývá první světovou válkou a prvními poválečnými léty v životě obce Hrabová.

<< Předchozí díl

5.4.6. Kultura

Vedle církevních svátků či vesnických oslav, které vstupovaly do každodenního života obyvatel Hrabové, rozvinul se zde již na přelomu 19. a 20. století poměrně bohatý spolkový život. Při této příležitosti musí být zmíněna osobnost hrabovského řídícího učitele Františka Bartoníka. Tento člověk neoplýval pouze skvělými pedagogickými schopnostmi, nýbrž působil také jako organizátor obecního života, a to jak po stránce hospodářské, kdy kupříkladu zval do Hrabové členy Hospodářské jednoty pro severovýchodní Moravu v Místku za účelem osvěty rolníků týkající se lepšího obhospodařování pozemků, tak také kulturní. Ještě v roce 1882 se zasloužil o založení první hrabovské knihovny a v roce 1893 se zasadil o vznik Čtenářského spolku [274].

Po Čtenářském spolku následoval vznik Sboru dobrovolných hasičů v roce 1896, dále První dělnický potravní spolek v roce 1895, zábavný spolek Omladina roku 1897 [275], jehož členové stáli v roce 1906 také u zrodu Klubu českých velocipedistů v Hrabové. Kromě toho byla vroce 1902 založena Hospodářská besídka, tělocvičná jednota Sokol a Dělnická tělocvičná jednota roku 1908. Téhož roku vznikl také Školský haléřový spolek [276].

V době první světové války však došlo k útlumu kulturního života. Tento útlum měl několik příčin. Jednak zde působily úřední vlivy. Ty mohou být reprezentovány vládními nařízeními, kdy kupříkladu od listopadu 1915 byla zakázána Česká obec sokolská [277]. Za tímto krokem stála snaha o potírání českého národního hnutí, což lze v celku chápat, neboť rakouský státní aparát nemohl mít zájem na tom, aby ve válečné době, kdy bylo potřeba zajistit co možná největší loajalitu panovnickému domu, docházelo v zázemí k posilování českého národního ducha.

Dalším faktorem, který musel nutně znamenat útlum kulturního života v obci, byl faktor ekonomický. S postupující válkou nemohly být na pořádání slavností v předválečné míře zajištěny adekvátní prostředky. Již v květnu 1915 se tak příkladně dělnické slavnosti konaly „jen menší, domácí“ [278].

Jako poslední faktor je možné zmínit náladu obyvatelstva. S tím, jak se válka protahovala, neměli lidé vedle materiálních zdrojů ani přílišné myšlenky na oslavování. Ještě vroce 1914 se sice pořádaly zábavy, přičemž válka již probíhala [279], nicméně tento trend s postupem doby upadal. Všechny tři Hrabovské kroniky hovoří za vše. V zápisech během válečných let nalezneme oproti dobám míru naprosté minimum zmíněných oslav či slavností.

Diametrálně odlišná situace nastala z pochopitelných důvodů v roce 1918. Samozřejmě, že oslavy vyhlášení samostatného státu byly bouřlivé. Již záhy po zrození Československa ale Hrabová zažila další, pro obec, významnou událost. V listopadu 1918 [280] navštívil Hrabovou ministr veřejných prací František Staněk. Hrabovský starosta Adámek jej pozval do Hrabové během ministrovy návštěvy Moravské Ostravy, při níž ministr Staněk urovnával stávku horníků. V Hrabové byl ministr uvítán školními dětmi a řídící učitel Bartoník mu předal vyznamenání [281]. Ministr také přislíbil, že se zasadí o tolik potřebnou regulaci Ostravice.

V dlouhodobějším měřítku došlo k obnovení a znovunastartování celkového kulturního života obce. Kromě opětovného pořádání zábav zde můžeme také sledovat proměnu charakteru některých kulturních akcí. Jedná se o to, že řada slavností začala odkazovat k novému Československu a k historii národa. V květnu 1919 tak byla například zasazena „Lípa svobody“ [282]. Ta ovšem dlouho nevydržela a novou lípou již nebyla nahrazena. V březnu roku 1920 [283] dostala lípa stojící u hostince [284] jméno „Husova lípa“ a místo vedle ní bylo vyčleněno pro postavení Husovy mohyly.

Pochopitelně se oslavovala celá řada oficiálních svátků, jako například 28. říjen, jakožto den vzniku samostatné republiky či 7. březen, což byly narozeniny Tomáše Garigua Masaryka. Tento jev pochopitelně není typický pouze pro Hrabovou a můžeme jej zobecnit na úroveň celého státu.

Pokud bychom měli kulturní život Hrabové v době první světové války a prvních poválečných letech sumarizovat, pak můžeme říct, že během války došlo k postupnému útlumu, po vyhlášení Československé republiky pak k oživení a obnovení kulturního života v obci, přičemž za dobu nejčetnějších a nejbouřlivějších oslav můžeme označit přibližně období posledních dvou měsíců roku 1918 a následně rok 1919.

[275] Fungoval pouze do roku 1910.
[276] BARCUCH, A. – ROHLOVÁ, E.: c. d., s. 15 an.
[277] WALDAUF, Jan: Sokol: malé dějiny velké myšlenky. I. díl. Luhačovice 2007, s. 38.
[278] AMO, Pamětní kniha, s. 7.
[279] Římskokatolická farnost Ostrava-Hrabová: Farní kronika, s. 31.
[280] AMO, Pamětní kniha, s. 7.
[281] AMO, Školní kronika, s. 217.
[282] AMO, Pamětní kniha, s. 7.
[283] Tamtéž.
[284] Hostinec byl příznačně pojmenován „U Lípy“. Tamtéž.