Níže uvedený článek mi zaslal autor, který si nepřál, abych uváděl jeho jméno. Stále častěji se totiž ukazuje, že když někdo dělá něco pro ostatní, naráží na překážky, se kterými se velmi těžce bojuje. Bohužel “za dobrotu na žebrotu” platí to vždy a všude… .
Našim heslem je: „Vidíš-li nedostatek, odstraň ho“. Proč si stěžovat, upomínat, vypisovat stížnosti na úřad, když můžeme udělat také něco sami?
V pondělí jsme se dali do zastřižení přerůstajících stromů bránících příjezd větších aut po ulici Jestřábského a Na Zvoničce u našeho dřevěného kostelíku. V úterý jsme upravili živý plot spiraea x vanhouttei u fary na Paskovské ulici a ve středu jsme se pustili do likvidace křídlatky kolem potoka Ščučí.
Křídlatka je vytrvalá rostlina s výrazně článkovitými dutými, dužnatými, křehkými stonky vyrůstajícími v březnu nebo dubnu z bohatě rozvětvených, silných a dlouhých podzemních oddenků. Křídlatka se rozmnožuje v našich podmínkách vegetativně pomoci odlomených oddenků, které bývají zanášeny při povodních s odplavenou zeminou na zcela nová místa. I drobné kousky oddenku většinou vyklíčí a během několika let takto nově získaný prostor zcela zarostou.
Křídlatka je považována za jednu z nejúpornějších invazivních rostlin. Za příhodných podmínek se na svém stanovišti pomoci hluboce kořenících oddenků rychle rozšiřuje a zcela vytlačuje původní rostlinstvo a mění nepříznivě i podmínky pro život většiny tam žijících živočichů. Její kořeny a listový opad produkují látky s alelopatickým účinkem, tj. znemožňují růst jiných rostlin. Na mnoha místech České republiky, stejně jako v některých jiných zemích, se přistoupilo k její mechanické a chemické likvidaci, která se musí pro velikou životaschopnost oddenků několikráte opakovat. Tento druh byl dokonce zahrnut do seznamu “100 nejhorších invazních druhů světa“.
Je nám jasné, že tuto neústupnou invazivní rostlinu těžko zlikvidujeme, ale každoročně se snažíme alespoň o její částečné zbrzdění. Vydali jsme se proto do boje s křovinořezem, suché větve pečlivě sbírali na hromadu a na bezpečném místě soukromého pozemku začali pálit, protože do zeleného odpadu, kvůli jeho dalšímu používání se nesmí dávat.
Jenže naše snažení bylo přerušeno přivoláním městské policie. Po vysvětlení i strážníci pochopili náš dobrý úmysl, ale oheň jsme kvůli udání, museli bohužel uhasit. Máme v plánu se nevzdat a provést ještě alespoň postřik, ale mrzí nás nepochopení a nezájem o dobro naší obce od našich spoluobčanů.
