Kateřina Trávníčková: Příliš mnoho vjemů pro mozek dítěte

V Ostravě-Hrabové najdeme i v dnešní přetechnizované době místo, které děti nejen uklidňuje, ale zároveň všestraně rozvíjí. Školička Šídlo, která je právě tím oním láskyplným a citlivým místem pro děti od jednoho roku věku, je skutečně uzpůsobena potřebám dětí tak, aby se mohly po vzoru Montessori pedagogiky obsluhovat samy.

Spoustu času děti tráví venku a nebojí se ušpinit – jsou v rodinném domku se zahradou a krásným přírodním hřištěm. Navíc chodí do lesa, do blízkého přírodního parku Hrabovjanka a k řece Ostravici. Kateřina Trávníčková sepsala pro Asociaci poskytovatelů dětských skupin článek, který obsahuje pár nejzákladnějších myšlenek, za kterými si v přístupu k dětem tato zakladatelka soukromé mateřské školičky stojí, a ze kterých sama vychází.

Příliš mnoho vjemů pro mozek dítěte

Není jasné, kdy jsme se jako společnost shodli na tom, že děti potřebují být obklopeny spoustou tvarů a barev ve značném vizuálním chaosu. Nedává to ale tak docela smysl. Lidský mozek se totiž po statisíce let prakticky nezměnil. Zato míra informací, kterou v každý okamžik musí přežvýkat, roste exponenciálně. A tak se stává, že i mozek nemluvňat a předškoláků je dost těžce přehlcen vjemy.

Děti, oproti nám dospělým, mají velkou nevýhodu v tom, že jejich mozek ještě není zralý. Třeba právě nezralost v oblasti předního mozku, který je zodpovědný mimo jiné za usuzování, rozhodování a vůli, může spolu s dalšími faktory za to, že nezvládají své emoce tak, jak bychom si přáli. Nemají šanci. Jejich mozek na to ještě není připravený. Potřebuje zrát. Potřebuje vytvářet nervová spojení, která mimochodem vznikají neuvěřitelnou rychlostí, a tak jich má mozek dítěte ve 2 letech života zhruba dvakrát víc, než mozek dospělého! Teprve v průběhu času se nepotřebných spojení zbavuje. My ale děti nevědomky často vystavujeme prostředí, které jim tuto těžkou práci neulehčuje.

Státní MŠ v Nové Rudě ve Vratislavicích nad Nisou respektuje zásady klidného prostředí.

Státní MŠ v Nové Rudě ve Vratislavicích nad Nisou respektuje zásady klidného prostředí.

 

Mozky našich dětí jsou zahlceny podněty. Ještě nikdy v statisícileté historii jsme děti od narození nevystavovali tolika vjemům jako v dnešním světě. Nedáváme jim moc na výběr: na pozadí nám hraje televize či rádio, při nákupu je do očí bijí tisíce barevných produktů, všude na ně blikají obrazovky…Jsou to věci, které my dospělí umíme většinou spolehlivě filtrovat a kolikrát je ani nevnímáme.

Děti to mají jinak: Těch vjemů je tolik, že to v nich vyvolává nejistotu a strach, což vede k neurobiochemickým procesům, které zpomalují učení. Například hormony strachu mají dokonce schopnost přímo ničit už vytvořená neurální spojení jak v předním mozku, tak v centrech paměti. Stává se tak opak toho, co se má v této době dít: Namísto podpory učení a orientace v sociálních situacích dochází k jejich sabotování.

Určitě si vybavíte, jak vypadá většina školek – hýří veselými barvami, hravou výzdobou, a nabízí k rozvoji dětí velkou spoustu hraček. Ve společnosti převládá obava, že když děti nebudou vyrůstat v takto stimulujícím prostředí, nebudou se správně vyvíjet. Je to ale tak?

Státní MŠ v Nové Rudě ve Vratislavicích nad Nisou respektuje zásady klidného prostředí.

Školky, které jsou založeny na montessori pedagogice, mají v tomto ohledu výhodu – jsou minimalistické ze své podstaty. Prioritou je vytvořit dětem připravené prostředí, prostor pro soustředění a nabídnout jim smysluplné pomůcky. Není to tak, že by řešením byl plošný přechod všech předškolních zařízení na montessori pedagogiku. Jde to i bez ní. Krásnou ukázkou je například státní MŠ v Nové Rudě ve Vratislavicích nad Nisou. Přestože nefunguje na principech montessori školky, respektuje zásady klidného prostředí.

Prostor pro zklidnění a kreativitu 

V dětské skupině, kterou jsem založila, kombinujeme několik přístupů. Děti v interiéru obklopují čisté, bílé zdi bez výzdoby, spousta dřeva a jednoduché, nerušivé tvary. Vytvořili jsme prostředí, ve kterém se zvláště nejmladší děti cítí velmi bezpečně. Mají prostor se zklidnit. Možná interiér působí na první pohled chladně, nicméně v našem případě je to záměr. Věříme, že teplo mají vytvářet mezilidské vztahy, ne už tak barevné prostředí. Spokojenost i rozvoj dětí to potvrzuje. A co víc, potvrzuje to i věda.

Není řeč pouze o negativních neurobiochemických poměrech v mozku přestimulovaného dítěte. V 90. letech proběhla v Německu série experimentů v rámci projektu Školka bez hraček (nahlédnout do studie je možné zde), do kterého se zapojilo 50 školek. Děti, na tento experiment předem namotivované, postupně odstraňovaly ze školky všechny hračky, až nakonec zbyl pouze nábytek. Takto fungovaly 3 měsíce. Možná se vám to zdá jako hodně vyhrocený experiment na dětech, ale opak je pravdou – děti si to užily! Studie prokázala, že odstranění hraček vedlo ke zvýšené dovednosti interakce mezi dětmi, jejich kreativity, empatie a celkově ke zlepšení komunikačních dovedností. Děti si také více věřily.

Možná jste to postřehli. V dnešní době čelíme celospolečenskému problému, kdy nejsme schopni být jen tak sami se sebou, děti nevyjímaje. Než snést chvíli nudy či reflexe, raději sáhneme po mobilu. Jsme orientováni na konzum – ať už informací či hmoty. Proto se zdá  smysluplné postavit se tomu čelem a zamýšlet se nad vytvořením jiného prostoru. Takového, který podněcuje děti k tomu, aby děti nespoléhaly na hračky a aby si našly cestu k sobě samým. Jak? Možná by se tato zařízení – nebo i my sami doma – mohla inspirovat ve výběru malého množství smysluplných hraček z kvalitních materiálů, možná by mohla rovnou odstranit polovinu hraček a využít je později k cirkulaci, možná by mohla přetřít stěny na bílo. Třeba na zkoušku. A poté, co pocítí změnu na prožívání dětí, nejspíš nebudou chtít zpátky.

 

Autor: Kateřina Trávníčková
Zdroj: http://skolickasidlo.cz/mene-je-nekdy-vice-minimalismus-v-predskolni-vychove/

Komentáře jsou uzavřeny.