Vladimír Slavík: Kdo byl Jan Buchal

Dnes uplynulo 70 let od vykonání justiční vraždy Milady Horákové. V rámci hlavního procesu padly ještě tři další tresty smrti: novinář Záviš Kalandra, právník Oldřich Pecl a štábní strážmistr SNB ve výslužbě Jan Buchal. Dovolím si v této souvislosti připomenout článek Vladimíra Slavíka z roku 2016, který se věnoval právě osobě Jana Buchala z Hrabové na svém blogu.

Jan Buchal popraven na Pankráci 27. 6. 1950. Foto: AMO

V zápisech z jednání Obvodní rady Hrabové z let 1945 – 48 se několikrát objevuje jméno Jan Buchal. Byl členem bezpečnostní komise za stranu nár. socialistickou a po únorových událostech r. 1948 byl z této funkce odvolán. V r. 1949 byl zatčen, obžalován z velezrady a vyzvědačství a 27. 6. 1950 v Praze popraven. Osudy tohoto občana Hrabové jsou podrobně popsány Petrem Šimíčkem (40 stránek!) ve sborníku Ostrava- Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, díl 22, ročník 2005.

Jan Buchal se narodil v r. 1913 nedaleko Tišnova, v Brně se vyučil automechanikem. Po ukončení vojenské služby se přestěhoval do Ostravy a za války pracoval u dopravního oddělení Policejního ředitelství jako řidič. Oženil se s Eleonorou Černou, s níž měl dvě dcery. Od r. 1942 je úředně hlášen v Hrabové na Paskovské ulici č. 196. Po r. 1945 našel zaměstnání u motorizovaného oddělení SNB v Ostravě. Pro špatný zdravotní stav byl však v r. 1947 dán do výslužby. Pracoval pak jako automechanik ve firmě Bohuslava Olšanského v Hrabové.

Stal se velmi aktivním členem národně socialistické strany a měl ambice oslovovat nejvyšší představitele této strany a státu. Sepsal návrh nového volebního programu strany a zaslal jej prezidentu Benešovi. Doporučoval, aby předsedou strany byl Jan Masaryk. V době únorových událostí odjel do Prahy a domáhal se setkání s Janem Masarykem. Když viděl nepochopení svých snah ze strany těch nejvyšších činitelů, rozhodl se k odchodu do zahraničí, což se mu ale nezdařilo.

Po návratu do Ostravy navázal styk s podobně smýšlejícími osobami, se kterými plánovali možnost státního převratu. U Jana Buchala v jeho politických názorech však udivuje silný protižidovský akcent a obdiv k Leninovi – vůdci všech proletářů. Jeho plány na svržení nového režimu byly zcela nerealistické. Několikrát navštívil v Praze bývalou poslaňkyni za stranu národně socialistickou Fráňu Zemínovou, aby ji seznámil se svými záměry, ta je však odmítla.

Netrvalo dlouho a do skupiny kolem Jana Buchala pronikli agenti STB. V pražské centrále STB vznikl nápad, že by bylo možné spojit Buchalovy aktivity s připravovaným procesem s Miladou Horákovou. Orgány STB zatkly Buchalu a jeho spolupracovníky a převezli je do Prahy, aby je patřičně připravili na nastávající proces. To již pod odborným dohledem sovětských expertů na potíráni kontrarevoluce.

Na zatčení Jana Buchala 25. října r. 1949 vzpomíná po letech jeho dcera, která se vrátila ze školy, a našla „byt vzhůru nohama a plačící matku a babičku. Matka ji vyprávěla, že otce zatkli v dílně u Olšanského. Už jej nepustili domů, aby se převlékl, a musel s nimi odjet do Ostravy. Otce jsem pak již nikdy neviděla“.

Milada Horáková byla zatčena o něco později. Rudolf Slánský (ještě jako tajemník KSČ) informoval vedení strany o tom, že byla polapena velká národně socialistická skupina v čele se Zemínovou. Do této skupiny byl kupodivu začleněn i zcela neznámý Jan Buchal z Ostravy. Byl označen za organizátora „protistátní teroristické bandy“.

V následujícím procese byla do čela spiklenců postavena místo Zemínové Milada Horáková. Ta měla řídit a organizovat přípravu státního převratu. Fráňa Zemínová dostala „pouhých“ 22 let. Na proces byli vysláni jako diváci i zástupci pracujících z Ostravy, včetně několika občanů z Hrabové. Nebyl mezi nimi však nikdo z tehdejších členů Obvodní rady a z dalších zdejších známých osobností. Jan Buchal přiznal své údajné zločiny a žádal, aby mohl v případě trestu nejvyššího státu předat svůj vynález. Není jasné, co tím měl na mysli.

V tomto procesu 8. června 1950 vynesl Státní soud v Praze čtyři rozsudky smrti a dalších mnoho rozsudků s vysokými tresty žaláře, včetně doživotních.

Jan Buchal byl popraven 27. června 1950. Podle úředního záznamu pronesl těsně před popravou následující slova: Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo! Jeho pozůstaky nesměly být předány rodině, ale byly po zpopelnění uloženy na neznámém místě.

Následovala pak řada dalších politických procesů, ve kterých bylo obžalováno 639 osob a padlo 10 trestů smrti. Za protistátní činnost byli tehdy zatčeni a odsouzeni i další občané z Hrabové, a to Karel Telinger, Miroslav Laryš, Jaroslav Stárek, Alois Vašíček, František Brázdil, Bohuslav Bezruč, Bohumil Suchánek, Oldřich Vašut, Alois Petr, Otakar Lyčka a Bohumil Olšanský. Tyto procesy neměly souvislost s činností Jana Buchaly.

O důvodech jejich perzekuce nebyla veřejnost Hrabové dosud podrobně informována. Bylo by na čase to zjistit a učinit o tom alespoň záznam do obecní kroniky. Ještě je k tomu příležitost, ještě mezi námi žijí jejich příbuzní, kteří o tom mohou podat svá svěděctví. Myslím, že to výše jmenovaným dlužíme. Vždyť k jejich protirežimním aktivitám je vedly velmi ušlechtilé motivy.

Publikace s podrobným popisem činnosti Jana Buchaly je k dispozici případným zájemcům v knihovně v Hrabůvce (ul. dr. Martínka).

Vladimír Slavík, 7.9. 2016