Petr Žižka: Jak může také vypadat práce bez jakékoliv odměny

Pamflet inženýra Poláčka, jehož smyslem bylo ukázat, jak byly Hrabovské listy v minulosti drahé a jak jsou dnes naopak levné, vyvolal na fb řadu reakcí. Přidal se i facebookový účet „ing Jan Dvořák“, který píše: „Snad bych jen dodal, že první 4 čísla jsem připravoval bez jakékoliv odměny, protože jsem byl jen dočasně pověřený a i pro mně to bylo něco nového. Když už jsem získal pověření na celý rok, tak jsem variantu odměny ve výši, jaká byla pro předchozího šéfredaktora, odmítl jako nepřiměřenou – mám trochu jinou představu o odměňování za Hrabovské listy než bývalo zvykem.“

Takže opět jasný podtext: noviny byly drahé, odměna šéfredaktora nepřiměřená atd. Jak šlechetné vytvořit čtyři čísla bez jakékoliv odměny, tedy zadarmo.

Zajímavé. V žádném případě bych si netroufal tvrdit, že si Ing Jan Dvořák vymýšlí, když tvrdí, že čtyři čísla vytvořil gratis. Kde se ale tedy v tom případě vzalo těch 82.252 korun českých, které M. Poláček uvádí v tabulce, kterou vytvořil jako přílohu svého investigativního textu jako položku nákladů v řádku (cituji, abych nebyl označen za toho, kdo porušil nařízení GDPR): Jan Dvořák? Rozřešení jsem si vyžádal u tajemníka úřadu pana Jana Sochy a dozvěděl jsem se, že 10.000 tvoří odměna pro šéfredaktora a 72.252 náklady obce na práci šéfredaktora za měsíc prosinec.

Znovu tedy opakuji, že bych si v žádném případě netroufal zpochybňovat tvrzení pána z fb profilu Ing Jan Dvořák, že pracoval zadarmo. Zkusím pominout i tu odměnu 10 tisíc korun, kterou chápu jako nutnou režii – kalamář vysychá proklatě rychle a inkoust něco stojí. Ani husí brk už dneska člověk nesežene tak, že se projde po lukách plných brkadajných husí – brk je třeba koupit. Kde je ta doba, kdy se psalo na vyčiněnou králičí kožku? Je třeba pořídit blok. Ale pokud píše pan inženýr pravdu (a opravdu o tom nemám nejmenších pochyb), pak páté, prosincovo-lednové (mimochodem zajímavý měsíčník…) číslo vyrobil za úctyhodných 72.252 brutto. Kdybych tvrdil něco jiného, zpochybnil bych pravdivost vyjádření úřadu, a to bych fakt nerad.

4.500 za stránku, tedy třikrát více, než kdysi

Pokud je tedy pravda, že čtyři čísla vznikala bez jakékoliv odměny, pak za to páté zaplatila obec (a tedy my všichni) za stranu přes čtyři a půl tisíce korun, což je třikrát více, než jsem já svého času fakturoval… Ano, 4500 jsme dali i za tu naprosto psychodelickou stránku č. 12, kde jsme mohli rozjímat nad pěti fotografiemi z historie osazenstva našeho úřadu. Kdyby někdo nemohl najít rozdíl mezi levou a pravou horní fotografií, zde je rozluštění tohoto vtipného kvizu: na fotografii vlevo je o jednu úřednici více než na vedlejší fotografii.

Výše uvedenou sumu, tedy v podstatě jackpot v hodnotě 4.500 korun, získává tvůrce i za stranu 13. kterou nápaditým způsobem zaplnil šesticí fotografií Věry Kročkové, Věrka je jistě nadšená, že takto přispěla bližnímu svému.

S fotografiemi pracují nové Hrabovské listy vůbec nápaditě a vytvářejí velkorysou grafiku obrázkového magazínu, což je skvělé, protože Hrabovské listy se posunují někam mezi časopis Květy ročník 1982 a National Geographic ročník 2020. Milníkem v této cestě je fotografie vánočního stromu, která byla zřejmě pořízena dnes ultramoderní technologií, tedy fotoaparátem s čočkou z mléčné lahve, a to v pohybu, předpokládám v jásavém výskoku. Není divu, že takto dokonalá fotografie dostala patřičný prostor, takže se na titulní stránku nevešlo už nic jiného, než úvodní slovo, ve kterém se autor podělil o svou radost a oznámil nám všem, že dostal důvěru radních k tomu, aby nás těšil Hrabovskými listy další rok. Skvělé, gratulujeme, posíláme písničku a plyšovou klíčenku s figurkou Dědečka Hříbečka.

Mimochodem, když už jsem u úvodníku – vždy jsem obdivoval lidi, kteří bez zardění dokázali převzít vize někoho jiného a vydávat je za své. Proto s radostí vnímám, že Hrabovské listy budou mít v záhlaví název měsíce, ve kterém vyjdou (halelujá) a nikoliv měsíce, který je už dávno minulostí. Jsem rád, že se tak Hrabovské listy vracejí k tomu, co bývalo zvykem a cesta, kdy listopad je v prosinci a prosincové číslo se musí nazvat prosinec-leden, aby bylo jasné, proč ho občan dostává až v půli ledna, vyhodnotil vydavatel jako slepou cestu. Jojo, ona ta naše stará dobrá mediální komise, v níž jsme i tyto jemnůstky ladili, byla k něčemu dobrá, ne že ne.

Leden, krásný podzimní měsíc

Ale ještě k těm odměnám, když už je ten článek o tom, jaké sumy (jistě hanebně) jsem fakturoval. Stejná suma, tedy 4.500 korun českých (a pár drobných k tomu), pak dle výše uvedené teorie nás stál též celostránkový vhled Martina Veselého do světa hrabovského šachu, kterýmžto způsobem byla obsazena celá strana 11. Jistě, odměna náleží za úpravu textů a jejich dopilování. Je to práce nesmírně náročná a svědomitá, jak dokazuje například článek na straně 14 o těžkém životě záchranářů hrabovských kočiček. Ani 4.500 korun hrubého není dost, protože ani taková suma nestačila na to, aby oko tak zvaného šéfredaktora text pročetlo a všimlo si, že v čísle pro prosinec a leden se píše (cituji): „Teď na podzim…“ Tomu se říká horká aktualita a to, že Hrabovské listy jsou měsíčník, má teď jasné opodstatnění – je možno reagovat právě na takové aktuální události.

Ale možná jde o odměnu za překlad z ugrofinštiny do nářečí primitivních obyvatel brazilského deštného pralesa. Díky tomuto překladu se v plné kráse, tedy při zachování indiánského nářečí, dozvídáme, jak vidí život těchto brazilských domorodců Maruna Cholewova (strana 15). Když jsem u strany 15 – malá rada: kdyby tabulka s užitečnými čísly kromě užitečnosti dostala větší prostor, byla by nejen nesmírně užitečná, ale též by čtenáři ušetřili za nákup lupy typu Sherlock Holmes vzor 1898. Už jen opravdovým milovníkům historie obce připomínám, že Hrabovské listy v minulosti tato čísla přinášely na rubové straně celostránkového kalendáře, který se dal vyjmout, magnetem „přicucnout“ na ledničku a sloužil tak po celý rok na obou svých stranách… Ale to by samozřejmě znamenalo najít silnou fotografii a ta jediná taková už je na titulní straně vydání, takže chápu, že je to při zvýšených nárocích na kvalitu obrazu a grafiky neřešitelné.

Takže, abych to shrnul – pokud vyjdu z původního tvrzení, že první čtyři čísla byla vytvořena bez jakékoliv odměny, pak to páté stálo nás všechny (mne, tebe, jeho, ji, i tamty) 4.500 na jednu stránku, což je třikrát více, než dříve. Už tedy chápu větu z facebooku ing Jan Dvořák: „…mám trochu jinou představu o odměňování za Hrabovské listy než bývalo zvykem.“

Děkuji za pozornost Petr Žižka

 


Související články:

Štítky: ,

Vložte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*