Martin Slepička opakovaně nedostává prostor v Hrabovských listech, proto alespoň zde přinášíme jeho souhrn historie kostela sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové.
Podle znaleckého posudku Ing. Josefa Kyncla bylo exaktní metodou dendrochronologie zjištěno, že dřevěný materiál použitý na stavbu kostela sv. Kateřiny Alexandrijské pocházel z jedlových stromů pokácených po roce 1522. Bohužel díky devastujícímu požáru došlo k částečnému zkreslení vzorků dřeva, proto můžeme uvažovat o posunutí této jinak hodnověrné datace až o několik desetiletí. Za první hodnověrný doklad existence kostela sv. Kateřiny považujeme úmrtní oznámení „Gira Cholewa Usnul v Panu ve strzedu trzeti Postni Leta Pane tohoto 1564“, které nám oznamovalo, že Jira Cholewa z rodu hrabovských fojtů zemřel ve třetí postní středu roku 1564, tj. 1. března 1564. Tento nápis psaný na pomezí raně novověkého bastardního písma a fraktury se dochoval až do osudného požáru kostela v roce 2002.
Kostel nese typické architektonické rysy příznačné pro oblast dřevěné lidové architektury severní Moravy a Horního Slezska. Kostel byl vystavěn na pomezí pozdně gotického a raně renesančního stylu. Hlavní a boční vstup do lodi kostela zdobily dva pozdně gotické portály ve tvaru tzv. oslího hřbetu, avšak půlkruhový portál spojující presbytář kostela se sakristií již nesl patrné znaky rané renesance, přičemž portály musely vzniknout na přelomu umění pozdní gotiky a přicházející renesance, tj. pravděpodobně ve druhé čtvrtině 16. století. K chrámu se váže lidová pověst, že kostel původně pochází z Metylovic, odkud byl přenesen, avšak tuto pověst nelze doložit žádnými prameny a lze ji tak vzhledem k situaci v 16. století pokládat za nepravděpodobnou.
V letech 1564–1573 proběhla nová výmalba kostela. Z roku 1580 pochází první písemný pramen připomínající zdejší katolickou duchovní správu. Dne 10. prosince 1580 odpovídá olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský na dopis držiteli paskovského panství Ctiborovi Syrakovskému z Pěrkova, který jej žádal o „knieze katolickeho do Wsy welikey hrabowey“, biskup mu přislibuje tak učinit. Ve vyhořelém kostele se též nacházel na trámech krovu nápis ve znění „Leta Panie zde umřel Mikulass Fogt Cholewa 1596“. Dne 30. dubna 1597 zasílá výše zmíněný Stanislav II. Pavlovský dopis Ctiboru Syrakovskému z Pěrkova, ve kterém jej žádá, aby jako stoupenec pravé katolické víry na hrabovské faře již dále netrpěl „heretických predikantův“, tj. kazatele jednoty bratrské, kteří se do Hrabové pravděpodobně rozšířili z Paskova, kde již od dvacátých let 16. století působil jejich sbor. Tento dopis zůstává jediným pramenem zmiňujícím přítomnost nekatolických konfesí v Hrabové.
Prvním historicky doloženým hrabovským farářem je katolický kněz Vojtěch, který se roku 1615 stal hrabovským farářem, nicméně zanedlouho poté mu Kateřina, rozená Oršická z Bělkovic, nechala zavřít kostel a bránila svým poddaným, aby odváděli faráři povinné církevní desátky. Dne 25. května 1633 začal ve zdejší farnosti působit jako farář řádový kněz Martin Fulkovius, z důvodu nedostatku kněží spravoval též Paskov, jenž se stal filiálkou Hrabové, a Starou Bělou, avšak ještě za něj či brzy po něm došlo k přeložení sídla farnosti do Paskova a Hrabová se stala filiální součástí paskovské farnosti.
V roce 1660 opavský zvonařský mistr Hans Knauff ulil dva barokní zvony o váze sedm a pět centýřů, tj. přibližně 432 a 308 kilogramů, lehčí z nich se dochoval až do roku 2002, kdy se roztavil. V říjnu roku 1679 došlo k vyloupení kostela. Neznámý zloděj ukradl drahocenný pozlacený kalich ze stříbra, přičemž pachatele dopadli a popravili ve Frýdku tak rychle, že církev nemohla žádat náhradu škody. Z roku 1724 pocházel zvon (umíráček) o váze 23 kilogramů umístěný v sanktusníku, který ulil známý opavský zvonařský mistr František Stanke. Tento zvon zrekvírovala rakousko-uherská armáda 23. února 1918.
Dne 18. listopadu 1780 vznikla po vydání dvorského dekretu hrabovská lokálie, místní duchovní správa s farními právy a menším obročím, avšak formálně podřízená paskovské farnosti, prvním lokálním kaplanem se stal paskovský kooperátor Josef Quinta. V roce 1787 byla postavena nová štenýřová věž předsazená před průčelí kostela. Neznámý tesařský mistr dostal za zboření staré věže, která se pravděpodobně nacházela na hřebeni střechy nad lodí kostela, a za postavení věže nové částku 68 zlatých.
Hrabovský lokální kaplan Ignác Kocvrlich dosáhl dne 6. června 1890 povýšení hrabovské lokálie na samostatnou farnost a stal se tak prvním hrabovským farářem od 1. poloviny 17. století. Na přelomu 19. a 20. století se několikrát uvažovalo díky velkému nárůstu počtu věřících a častým opravám o stavbě nového kostela, avšak místo nového kostela v Hrabové došlo k vybudování nového kostela Panny Marie Růžencové v Hrabůvce, slavnostní vysvěcení chrámu proběhlo 16. října 1910. Následujícího roku se od hrabovské farnosti odfařila Hrabůvka, kde již natrvalo vznikla samostatná farnost.
Dne 2. dubna 2002 kostel sv. Kateřiny Alexandrijské téměř do základů vyhořel. Díky úsilí mnoha zúčastněných stran se podařilo kostel obnovit. Dne 30. října byly posvěceny nové zvony sv. František a sv. Klára. Slavnostní svěcení kostela ostravsko-opavským biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem, O.Praem., proběhlo 27. listopadu 2004.
