Po skončení prohlídky v Osvětimi přečetl v autobuse Mirek Houžvička aktuální editorial šéfredaktora ze zpravodajsko – společenského týdeníku. Účastníci zájezdu chtěli, aby se o obsahu dověděli i další občané.
Fotky od Milana Slívy jr. jsou na Flickru:
Autor článku, Zdeněk Šustr, dal písemné svolení a my díky panu Houžvičkovi předkládáme editorial v plném znění.
Obecně se máme asi nejlépe, co kdy. Navíc už přichází jaro, což vždycky zlepší člověku náladu. Slunce, kvetoucí stromy, vzduch voní i ve městech, ptáci zpívají a dny se prodlužují. Přesto je v Česku pramálo radosti. Bojíme se budoucnosti, jsme podráždění, uspěchaní. Vytočí nás každá blbost. Možná je to jen zdání, ale společnost je rozdělená jako nikdy dřív. Nejen u piva a na facebooku, ale už i v rodině se hádáme třeba o uprchlících. (To jsou ti lidé, kteří nám náš život a to, jak se máme, závidí, a chtěli by ho prý taky).
Ale nás jakoby ten život netěšil. Jakoby se vyčerpal. Jsme v depresi a stále víc se i bojíme. Ztráty jistot, teroristů, Ameriky, islámu, Ruska, nemocí, všeho. Štvou nás politici, korupce, rodiče, děti, komáři, Evropská unie, nadřízení, drahota, fotbalisté, manželky/manželé, stále se mýlící meteorologové, Angela Merkelová, ČSSD, která nerespektuje verdikt soudu, vlastní tloušťka, muslimové, i ten soused, co si koupil nové auto, nás štve, protože kde na to asi tak vzal, že jo? A to pivo bylo dřív taky nějak lepší, nemáte pocit?
Někteří historici říkají, že podobná nervozita, tíseň a podrážděnost cloumala Evropou před I. světovou válkou. Ale možná jen moc sledujeme večer televizní zprávy. A moc se honíme za něčím, o co stejně jednou přijdeme. Možná je lepší jít se místo toho podívat na kvetoucí stromy. Být připraven na to nejhorší, ale věřit v to nejlepší. A vzpomenout si, jak jsme se uměli smát. A radovat se i z hloupostí. Život je hrozně krátký.
Zdeněk Šustr, ke stažení: Editorial v PDF
Já si myslím, že je to článek k zamyšlení pro naprostou většinu lidí v této republice. Plně se obsahem ztotožňují.