Pracoval jako grafik ve vítkovických železárnách, několik let vyřezával loutky v ostravském divadle loutek, tři desítky let restauruje historický nábytek, dveře, zdobené rámy obrazů pro kostely, hrady, zámky i muzea.
„Ke všemu jsem došel náhodou,” usmívá se čerstvý sedmdesátník Jaroslav Jakubek z Ostravy-Hrabové. Jakmile se dále rozpovídá, pochopíte, že až taková náhoda to nebyla.
„Hodně mě ovlivnilo dětství. Tatínek a tety měli ke kultuře i literatuře vztah,” říká a v paměti loví rané vzpomínky na loutkové divadlo ve škole v Hrabové, kam jej vodila babička, na fascinující vůni olejových barev v ateliéru akademického malíře Adámka, ke kterému chodil coby desetiletý na kurzy, nebo na tetičku, která podporovala na studiích v Paříži malíře Bohumíra Dvorského. „Jeho obraz jsem měl jako dítě nad postelí,” zasní se.
Z Hrabové si odskočil jen na studia do Prahy a odsud si přivedl i svou manželku Janu. Restaurování se věnují spolu a do „týmu” časem přibyl i jeden ze synů.
Na dva roky dopředu
Kouzlo dob dávno minulých už na vás dýchne, jakmile vstoupíte do přízemního domku nedaleko hrabovského úřadu. I on je dvacet let „restaurovanou” stavbou.
„Koupili jsme jej, jako hotovou ruinu. Musel jsem dát do aukce i svůj milovaný obraz, dodnes je mi to líto. Chtěli jsme se ale udělat pro sebe,” říká pan Jaroslav a vede nás do dílny. Právě zde s manželkou pracují na oltáříku pro kostelík v Odrách, který je tak prožraný červotočem, že se z něj odlupují vrstvy jako perník z pohádkové chaloupky.
O kus dál je téměř před dokončením zlacený rám na obraz na oltářík do kroměřížského zámku. A ve vedlejší, mnohem prostornější dílně zrestaurované dubové dveře z památkově chráněného domu v Žerotínově ulici v Novém Jičíně. „Nemůžeme dělat jen na jedné věci, to bychom se neuživili, děláme paralelně na třech až čtyřech zakázkách,” prozradil pan Jaroslav a dodal, že nyní mají zakázek už na dva roky dopředu.
Měsíce i roky
Někdy jim přivezou věci tak zdevastované, že se počáteční práce podobá spíše detektivnímu pátrání. „Je to deset let, co jsme restaurovali rámy obrazů z kostela na Uhlířském vrchu u Bruntálu. Přivezli nám tři torza v jedné krabici,” vzpomíná. Jedna z nejnáročnějších prací, které je letos čekají, je také rám – 3,5 metru vysoký a 2,5 metru široký z kostela svatého Martina ve Veselé u Valašského Meziříčí. I na něm se podepsal zub času a červotoč. Náročné práce, při kterých se musí rám nejprve zpevnit, zaberou dva roky.
Restaurátorské sny?
I ty pan Jaroslav má, i když už toho má profesně hodně za sebou a práce z jeho dílny můžete vidět například v ostravské katedrále, v zámku Hradec nad Moravicí, četných kostelech a muzeích. „Velice rád bych restauroval ten nádherný intarzovaný nábytek ve Velkých Losinách,” zamyslí se.
Na článek upozornil Miroslav Houžvička, děkujeme!
Autor: Iva Mušálková
Regionální deník – EXTRA – vydání zdarma – červen 2016. Neprodejný výtisk.
Velmi oceňuji práci pana JAKUBKA a jeho ženy. Taktéž jsem navštívila nedávno jeho ateliér a byla jsem nadšena a zároveň příjemně udivena.
V dnešní době se rozbité věci raději vyhazují a kupují se nové. Pan Jukubek je příkladem, že i rozbitá věc se dá spravit, zrestaurovat, že má vlastně také svoji “duši”.
Berme si z manželů Jakubkových a jejich uměleckého cítění příklad.
Děkuji, Jana V.
Dobré ráno – pana Jakoubka si velice vážím neboť je to odborník každým coulem. S panem Jakoubkem máme obdobné zájmy a vzájemně se respektujeme. Přeji mu chuť do krásné práce, vytrvalost, hodně trpělivosti a hlavně hodně toho zdravíčka a elánu.
ing. Zdeněk Kander