Informační panel s textem o Jiřím Neuwirtovi zdobí naší základní školu

V minulém týdnu jsem psal o leptu s akvatintou našeho kostelíku, jehož autorem je malíř, grafik, ilustrátor a medailér Jiří Neuwirt. Text, který si mohou všichni návštěvnici přečíst na schodech před sborovnou v Základní škole Ostrava-Hrabová, byl sepsát u příležitosti dvaceti let výtvarného spolku 1996 – 2016.

Informační panel o Jiřím Neuwirtovi

Nejen grafik, hlavně vypravěč

Myslím, že není třeba zdůrazňovat, že Jiří Neuwirt patří k uznávaným autorům české grafiky a ex libris. Dokládají to kromě výtvarných děl samotných mimo jiné i mnohá ocenění, která obdržel ve své vlasti, ale i jinde ve světě (např Gallant and Erotic Creation In The Ex Libris And Small-Sized Graphik, čestné uznání; Internacionaler ex libris kleingrafik wettwerbeverb, Lorch, 3. cena; soutěž The IWA Foundation Czechoslovakia – Eros v EX LIBRIS, Havířov, 3. hlavní cena atd.).

Jiří Neuwirt vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Po ukončení studií se věnoval uměleckému kovářství a medailérství. Kontakt s kovem a v případě medailérství i postupně získávaná zkušenost s tvorbou v tvarové a výrazové zkratce limitované jednak malým prostorem pro vyjádření, jednak utilitárním zaměřením spolu s omezenými možnostmi materiálu a respekt k jeho danostem, v tom vidím důležité předznamenání i determinant pozdější vyhraněné práce umělce grafika, kde opět formát a materiál spolu s omezenou barevnou škálou staví umělci mantinely, v jejichž rámci se může pohybovat o to víc svobodněji, oč je jeho řemeslná zručnost větší. Pro někoho možná svazující momenty uměleckého vyjádření dokázal podle mého názoru J. Neuwirt prizmatem své předchozí umělecké zkušenosti přetavit do dlouhé řady pozoruhodných grafických listů, vytvořených většinou pomocí hlubotiskové techniky. Autor se nejčastěji věnuje leptu a akvatintě, ale v zásadě se nebrání ani dalším grafickým technikám.

O všech složkách tvorby J. Neuwirta bychom mohli prohlásit, že tvoří jakési spojité nádoby, navzájem provázané a čerpající látku z identických zdrojů. Tvorbu ex libris spolu s knižními úpravami a ilustracemi však můžeme označit za svým způsobem signifikantní pro celou Neuwirtovu tvorbu. Pokud bychom měli jeho dílo stručně charakterizovat, neubráníme se totiž neustálému odkazování na literaturu. Nemám teď na mysli jen literární obsah listů, vztahujících se k výzdobě knih, ani přímou vazbu na původní smysl ex libris spojený s fenoménem vlastnictví knihy. Poukazuji především na to, že většinu grafických listů J. Neuwirt vytváří proto, aby v nich mohl vyprávět své vlastní příběhy, vycházející sice velmi často z dané literární předlohy nebo osobnosti objednavatele, avšak vždy transponované do autorova osobitého světa. Na plochách kovových desek a potom následně na listech papíru za pomoci omezené barevné škály, v níž dominují především různé odstíny černé, rozehrává Jiří Neuwirt svou bohatou imaginaci. I přes barevný purismus, vlastní zvolené grafické technice, je v těchto dílech barva potenciálně stále zastoupena. Na plochách se ovšem projevuje ne svou fyzickou přítomností, ale především skrze bohatství různých tvarových a figurálních motivů, které zabydlují dvojrozměrný svět autorových grafik. Plocha kovové desky se pak mění na jakési projekční plátno, na němž dostává prostor svobodná představivost, napojená tu na magicko-fantaskní kořeny a jindy zase na surreálné a nonsensuální zdroje.

Martin Mikolášek

Grafik Jiří Neuwirt během zahájení jeho výstavy ve Vratimvoské galerii v říjnu 2014. FOTO [1]

Jiří Neuwirt se dostal ke grafické tvorbě klikatou, ale logickou cestou. Po studiu oboru tvarování plastických hmot na SUPŠ v Brně se zaměřil na umělecké kovářství a medailérství. Práce s kovem není tak vzdálená od grafiky, jak se na první pohled může jevit. Víme, že grafické techniky hlubotisku byly objeveny ve středověku právě při rytí ornamentu do kovových předmětů. Podobně práce s kovem vedla neomylně umělce ke grafice, zejména k technice leptu a akvatinty, ve kterých posléze začal rozvíjet svou bohatou tvorbu. Jemné čáry leptu a malebná náladovost akvatinty se staly hlavními výrazovými prostředky ve volné a užité grafice, knižní ilustraci a ex libris.

Jiří Neuwirt patří k umělcům, kteří se neomezují v hledání zdrojů své inspirace. Čerpá z témat evokujících různá historická období, od nejstarších po současnost, hledá podněty v literatuře, mytologii a fantazijní science fiction. Pracuje vyzkoušenou metodou grotesky, která ve výtvarném umění vznikla již před několika staletími na principu slučování neslučitelného. Groteskou se ve 20. století inspirovaly některé moderní směry, jako například dadaismus a surrealismus.

Na stejném principu, ale s dávkou originality Jiří Neuwirt spojuje ve svých grafikách volně reálné jevy a své fantazijní představy v nové překvapující obrazy. S nevyčerpatelnou invencí předvádí rozmanitost existujícího světa a vyvolává úžas nad tím, co vlastně všechno je možné ještě v něm objevovat. Ocitá se v pozici tvůrce, jenž uvádí v život své představy, přetváří, v uvozovkách, přírodu hrou i hádankou. Udržuje v obraze napětí mezi tajemstvím a výsměchem, strachem a směšností. Právě z těchto základů vyrostla v jeho grafickém díle bohatá škála projevů poetičnosti a grotesknosti. Grotesknost, jež boří hranice uměle oddělovaných a uzavřených světů, je totiž porušuje i sama vůči sobě. Je nekonečná a na všechny strany otevřená. Napětí, které vyvolává, nevzniká pouze v jednovrstvém sloučení protikladných rysů. Člověk se naopak stává něčím uprostřed mezi živou bytostí a věcí, jak je patrné při setkání světa venku a světa uvnitř. Nadlidské a mechanické v člověku na sebe bere monstrózní podobu. Dochází k deformací podoby a ještě k proměnám podstaty člověka. Nelidskost lze vyhrotit až na hranici absurdity a hrůzy, z níž není úniku, Je však možnost moralisticky odsuzovat její formy zvenčí, z nadhledu a odstupu satiry a humoru. Na hranici těchto dvou poloh Jiří Neuwirt dovedně balancuje.

PhDr. Rumjana Dačeva

Grafická práce Jiřího Neuwirta, uskutečňována poctivě krok za krokem, výtváří řetěz, kde každý článek roste z předchozího zákonitě i přesně, aniž by byl oddělen od dráhy svého imanentního času. K převládající technice leptu přistoupila serigrafie se svou přímočarou barevností a schopnosti vynést zářivé plochy, kresbu konturu či šrafuru v rasantním výrazu stmelovaném kontrastem. Naopak černobiílý svět nejvýš s tonovou dominancí pracuje spíše chiaroscurovým efektem, čímž námětová sféra, čerpaná často z neohraničeného světa mýtu, jehož fantastika je básnickou interpretací světa, sytí se tou náplní tajemna, z něhož je od věku živá. Chceme-li moci mermo naplnit žíznivý prostor komparativní logistiky, v němž a z něhož je živá kunsthistorie pak alespoň zběžným náčrtem můžeme naznačit rodokmenovou korunu, jež svou rozlehlostí í spletitosti vlastně samu komparativní logistiku popře, neboť se průkazně vkoření do půdy poezie. Nalezneme, budeme-li chtít, prapředky románských portálů s posledními soudy, apokalyptické vize kodexů, vidění véd či Avesty, eleisínské tragon oidia. Maldororův zpěv vedle kataklysmat iberských mysterii, bledničkového potomka Boschový nezřízené alchymické fantastiky i Baconovu osamělou zrůdnost. Je tu imaginace snu, nostalgie za mytickým zjevením i Ensorová masopustní orgiastika.

PhDr. Petr Holý

[1] Jiří Neuwirt a jeho studenti vystavují v K-Triu, naseostrava.cz