Historie hrabovského JZD (část 1.)

Na hrabova.info od dnešního dne budete mít možnost se setkávat se vzpomínáním na historii hrabovského zemědělského družstva, tak jak ji zaznamenal dnes již zesnulý hrabovský rodák Adolf Sobota.

Zemědělství v Hrabové po roce 1945

Po osvobození v Hrabové hospodařilo 25 rolníků s vlastnictvím od 6 do 21 ha půdy, dále tu byl jeden velkostatek s výměrou kolem 120ha, mlýn s menším hospodářstvím a asi 32 kovozemědělců, kteří pracovali většinou v blízkých průmyslových závodech, vlastnili 1 až 3 ha půdy a chovali 1 nebo 2 krávy. Celá řada kovozemědělců s vlastnictvím půdy do 1ha chovalo jen drobná hospodářská zvířata (byli to spíš zahrádkáři).

Pozemky v obci mají rozdílnou bonitu půdy. Jednotlivá bonitní pásma probíhají obcí severojižním. Na východě po obou březích řeky Ostravice je kamenitá půda porostlá většinou listnatými stromy „Vrbiny“ (topole, olše, vrby). Menší část pozemků na pravém břehu řeky – na Závodí a větší část po levém břehu od Vrbin až po silnici Paskovská jsou písčito kamenité lehké půdy zvané Luhy. Od Paskovské až po příční hráze jsou podmáčené těžké jílovité půdy zvané Slíny (kdysi Zlín). Vysušené a odvodněné bývalé rybníky mají různorodou, většinou těžkou, mělkou, kamenitou a často zaplavovanou půdu zvanou Rybníky. Tyto spolu se Slíny představují jednu z nejhorších bonitních tříd na okrese. Svahy od Rybníků k silnici Místecká se nazývají „Břehy“ a od Místecké k vodoteči Zif, který tvoří hranici mezi Novou Bělou a Hrabovou je široká rovinatá plocha se střední hlinitou půdou pojmenovanou pole „Na Břehách“, protože hlavně na této trati se dalo normálně a efektivně hospodařit. Veškeré pozemky, kromě luhů byly odvodněny trubkovou drenáží z let 1928 – 31.

Jednotliví rolníci většinou měli své role napříč obcí od východu k západu o šířce 60 až 140 metrů, takže skoro každý vlastnil kus Luhu, Slínu, Rybníku, Na Břehu i kus Vrbiny. Obdělávání pozemků bylo zajištěno koňskými potahy. Výkonný zemědělec měl 1 pár koní, ti větší měli někdy tři a jeden měl jen jednoho koně. Někteří kovozemědělci obdělávali svá pole kravami. Na velkostatku bývalo 7 a 8 pár koní. Jeden pár koní byl ve mlýně.

V obci byl jen jeden traktor, který vlastnil větší rolník Antonín Adámek. Někteří zemědělci si přivydělávali se svými potahy dovozem uhlí, štěrku, písku, obděláváním pozemků kovozemědělců. Později při výstavbě Jižního Města a Nové Huti v zimě.

V Hrabové vyvíjela činnost tzv. „Hospodářská Besídka“ a v ní byla sdružena většina zemědělců. Založena byla již před válkou (za 1. republiky) a poskytovala svým členům některé stroje, které by jednotlivec plně nevyužil (trier na osivo, mlátička na rovnou slámu, drhlík na jetel apod.). Dále tu bylo „Pastevní Družstvo“, které obhospodařovalo 42ha luk a pastvin v bývalém rybníku „Nový Hurt“. V něm byli sdruženi zemědělci i z jiných obcí. Tyto travní porosty se obhospodařovaly společně, ale ke sklízení byly pronajímány jednotlivým podílníkům tohoto družstva.

Většina rolníků nebyla v žádné politické straně, ale byli členy společenské organizace zvané „Jednotný svaz českých rolníků“. Tato měla hájit jejich zájmy, ale také spolurozhodovat o jejich povinnostech.

Ještě i po válce byly jednotlivým zemědělcům předpisovány povinné dodávky zvané „kontingent“. Tyto stanovily, kolik musí každý zemědělec dodat do státních výkupních podniků mléka, vajec, masa (hovězího, vepřového, drůbežího), kolik jednotlivých druhů obilí, brambor, cukrovky, řepky, sena, luštěnin, zeleniny a někdy i lesní stromy. Z počátku bylo možno jednotlivým zemědělcům výši dodávek upravit, v rámci obce podle podmínek a jejich výrobního zaměření (snížila se dodávka masa a zvýšila dodávka olejnin apod.). Později byly tyto dodávky stanoveny na okrese (Jednotným Nárovním Výborem). Tím byly dány pevná čísla kolik se musí dodat jednotlivých výrobků z jednoho hektaru a ty se pak násobily počtem hektarů jednotlivých vlastníků. Obilí se muselo dodávat jako za války až do roku 1947.

(pokračování příště …)

Štítky:

Komentáře jsou uzavřeny.