Hrabová v období druhé světové války (11. část)

K loňskému 70. výročí konce druhé světové války byla občany Hrabové vydána publikace věnována naší obci v tomto období.

Dnes Vám přinášíme její předposlední pokračování, v pořadí jedenácté.

Výpověď Petra Nováka,

jak došlo k zabití jeho prastrýce Jaroslava Vavrušky

Jaroslav Vavruška, bratr mojí babičky, se narodil v roce 1924, čili ve stejném roce jako náš soused „mlynář” František Konečný. Dokonce měli oba spolu chodit do jedné třídy na základní škole. Celá naše rodina žila v domě na nynější Závadově ulici, kterou byste dnes samozřejmě na fotografiích stěží poznali. Tehdy bylo v okolí jen velmi málo „baráků”.

Na začátku války měl Jaroslav Vavruška pouhých 15 let. O jeho činnosti v období války se ví velmi málo. Přesto není pochyb o tom, že působil v partyzánském hnutí „Záře”, která v Hrabové, kromě záškodnické činnosti, mimo jiné ostatní informovala o válečném dění ručně psanými letáky. Na našem území jich mělo být v odbojové skupině sedm, čili sedm statečných, a stejně jako ve filmu sedm statečných se konce války dožili pouze tři z nich.

Pravděpodobně díky působnosti v odboji získal Vavruška zbraň, možná zbraně, kterou ukrýval na půdě. Můj dědeček, který byl o deset let starší než Vavruška, na samotném konci války ukrývané věci našel a byl za to na svého švagra velmi rozzloben. Vždyť kdyby při tehdejších častých domovních prohlídkách gestapo věci našlo, byla by zavražděna celá jejich rodina. Jednalo se samozřejmě o velkou nerozvážnost, ale vzhledem k jeho věku se mu ani dnes nemůžeme divit, že chtěl za každou cenu něco udělat pro svobodu.

Dne 1. května odpoledne přišel Jaroslav Vavruška z venku domů a moje prababička mu začala chystat něco k jídlu. Po chvíli uslyšeli silný výbuch, jehož tlaková vlna otřásla všemi domy v okolí, snad i v celé Hrabové. Jaroslav tehdy pronesl svá poslední slova: „A přece nám ho vyhodili“ a aniž by si cokoliv vzal z připraveného jídla, ihned se zvedl od stolu a utekl pryč.

Po několika hodinách někdo přišel jeho otci říct, že Jaroslav leží těžce zraněný u poničeného mostu. Jeho otec se švagrem vzali malý žebřiňák, ze kterého museli nejprve vyházet dřevo a vydali se pro něj k mostu. Po válce se v rámci propagandy říkalo, že ho k nám přivezli ruští vojáci a že ještě žil. Pravda to není, protože když dorazil jeho otec se švagrem k mostu, našli Jaroslava ležet již mrtvého v místech dnešní vodní elektrárny. Babička mi říkala, že střela prošla i tabatěrkou, kterou měl Jarda v náprsní kapse. To potvrzuje i samotná tabatěrka, kterou máme dodnes. Dokonce se ani neví, jestli ho zabila kulka vystřelená Němcem nebo Rusem, protože tehdy se tam střílelo z obou břehů Ostravice a situace musela být dost nepřehledná. Nepotvrzenou zajímavostí může být i to, že most nebyl podminován celý, ale že tam nálož umístili při svém ústupu Němci, dost možná převlečení do civilu. To by potvrzovalo fakt, že most nebyl zničen celý, ale byl v jedné části pouze rozlomen.

Ruští vojáci věděli, že Němci již nechtějí na našem území bojovat a že radši ustupují s nadějí brzkého konce. Mnoho z nich byli nuceně nasazení starci a mladíci, kteří se bez zbraně vzdávali se vztyčenýma rukama. Rusi ale mezi nimi nedělali rozdíly, protože věděli, že mezi Němci jsou i fanatičtí stážisti, kteří jsou schopni všeho. Několik německých vojáků bylo na našem území ihned popraveno a těsně po válce v oblečení zakopáno.

Na základě vyprávění Petra Nováka sepsal
Ing. Radomír Orkáč v dubnu 2015

Hrabová v období druhé světové války (1. část)
Hrabová v období druhé světové války (2. část)
Hrabová v období druhé světové války (3. část)
Hrabová v období druhé světové války (4. část)
Hrabová v období druhé světové války (5. část)
Hrabová v období druhé světové války (6. část)
Hrabová v období druhé světové války (7. část)
Hrabová v období druhé světové války (8. část)
Hrabová v období druhé světové války (9. část)
Hrabová v období druhé světové války (10. část)

Štítky:

Komentáře jsou uzavřeny.

[email protected] [email protected]