Dnes budu pokračovat v přepisu textu od PhDr. Antonína Barcucha z Archivu města Ostravy, který před několika lety sepsal pro Hrabovské listy článek “Vybráno z nejstarší historie Hrabové”. Celý text bude v blízké budoucnosti zveřejněn i na webu obce v rámci prezentace našeho městského obvodu.
Oslavili jsme 722 let Hrabové od první písemné zmínky [1]
Panský dvůr
Střediskem vrchnostenského hospodaření a podnikání v Hrabové byl panský dvůr na horním konci vesnice, dnes statek. Patřila k němu půda “V luhu” směrem k Vratimovu, střední pole “Rozhonuv” a pole k vrbině u Olešné směrem k rybníkům “Bočan” a “Prostředík”. Celková výměra činila asi 63 ha.
Panské louky byly vydatným zdrojem příjmů. Seno a otavu poskytovaly i rybníky, které se střídavě nechaly vysušit. Se sklizenými 180 fůrami sena a 60 fůrami otavy patřil hrabovský dvůr k nejvýnosnějším.
Dle soupisu inventáře v roce 1641 se na hrabovském dvoře nacházelo 23 dojných krav, 1 plemenný býk, dále 29 kusů hovězího dobytka, 10 plemenných vepřů, 54 kusů vepřového dobytka, 7 krocanů, 23 hus, 82 slepic a kohoutů, 44 kachen, 8 kapounů a 321 ovcí. Hospodářské práce řídil šafář.
Hrabovské rybníky
Charakteristickým znalcem Hrabové byly panské a selské rybníky, které až do počátku 20. století se rozprostíraly od Paskova po Hrabůvku. Panských bylo devět o rozloze cca 148 ha (Šídlovec, Bezďák, Starý Krašický, Nový Krašický, Šajar, Starý Hurt, Nový Hurt, Pilík a Prostředník) a na ně se napojovaly selské rybníky o rozloze 82 ha, jichž bylo dohromady 54. Dozor nad rybníky vykonávali fišmistři, museli, být přítomní při sušení sena a otavy, jakož i osevu obilí v rybnících, odpovídali za vše potřebné k výlovu, provedení oprav a jiných prací. Pod jejich dohledem sbírali poddaní žaludy z dubů na březích. Podávali také na hospodářských poradách v paskovském zámku zprávy o rybničním hospodaření a stavu rybníků, navrhovali co by se mělo zařídit. Posledním fišmistrem na počátku 20. století byl domkář Janša.
Bohuslav Bartoník, hrabovský rodák, líčí ve svých vzpomínkách jak vypadala rovina posetá rybníky, za níž se na jihu zvedaly beskydské hory: “Široké vodní pláně byly vroubeny hrázemi, porostlými řadou dubů. Do jisté míry přírodní rezervace, poskytující útulek vodnímu ptactvu (divoké husy a kachny, roháči, vodní slípky, lysky, bekasiny, sluky, rackové, čajky, atd.). Nejkrásnějším a rozlohou největším byl rybník Pilík u dvora, rozlehlá vodní hladina a krásná alej starých stromů na hrázi tvořily jedinečná zákoutí. Idylu dovršovaly siluety roháčů s krky ozdobenými krejzlíky lesklých per.”
Hrabovské rybníky přitahovaly svou krásou. Přinášely obyvatelům obce užitek, ale i problémy. Kronikář Hrabové ve 20. století píše, že po vysušení rybníků zmizela s hejny komárů i nemoc zimnice, odletělo však i vodní ptactvo.
Na sklonku feudálního zřízení
V letech 1765-76 byt držitelem paskovského panství olomoucký kupec, směnárník, podnikavý průmyslník Karel Pammesberger, povýšený do šlechtického stavu Marií Terezií. V letech 1779 – 1809 panství drželi Mitrovští z Nemyšle a na Hrabyni.
V roce 1848 za majitelů ze šlechtického rodu Saint Genois d Annaucourt došlo ke zrušení poddanství a k vyvázání z poddanských břemen. Poddaní si stěžovali na vrchnost z přetěžování robotními povinnostmi, užívání fyzických trestů a zvyšování činží. Tak např. v roce 1772 si stěžoval Josef Choleva a řada poddaných z Velké Hrabové moravskému guberniu v Brně, že jejich louky jsou nesprávně zatíženy činží. Ukázalo se, že stížnost byla oprávněná a hrabovští svůj spor s vrchností vyhráli.
Do tohoto období spadá významná událost v historii kostela sv. Kateřiny v Hrabové, a to zřízení lokální fary na základě dvorského dekretu a erekční listiny z 20.7. 1781. K této události se rovněž vztahuje výstavba přízemní farní budovy, která sloužila zároveň jako škola. V roce 1830 proběhla její přístavba o jedno poschodí.
Zrušením poddanství se feudální vztah k půdě změnil, rovněž na bývalém paskovském panství proběhlo v letech 1848-51 vyvazování pozemků z poddanství. Břemena byla rušena buď bez náhrady nebo za odškodnění. Byla rušena robota drobných domkářů /v Hrabové jich žilo 59/.
Hrabová v letech 1848-1918
V souvislosti s přestavbou politické správy v důsledku událostí roku 1848 byla také v Hrabové ustavena obecní samospráva. Správními orgány místní obce se staly obecní výbor a obecní představenstvo. Do čela obce byl zvolen starosta. Funkci starosty zastávali do roku 1918 následující občané, většinou majitelé pozemků, nazývaní též gruntovníci:
- Josef Mutina (kolem roku 1857)
- Karel Neusser, mlynář (kolem roku 1867)
- František Mutina (1871 – 1873)
- Josef Velký (1873 – 1876)
- Karel Chlupatý (1876 – 1880)
- Ludvík Staněk (1881 – 1891)
- František Pajorek (1891 – 1894)
- Rudolf Držonka (1894 – 1897)
- Ludvík Staněk (1897 – 1914)
- Antonín Adámek (1914 -1919)
Ze zápisů v obecní a školní kronice je zřejmé, že si bývalí poddaní a jejich potomci museli zvykat na své změněné postavení a nový způsob hospodaření na gruntech. Když v roce 1882 nastoupil na obecnou školu v Hrabové řídící učitel František Bartoník, rodák z Kokor u Přerova, vyjádřil se ve školní kronice kriticky nejen k neutěšenému stavu školy, ale uvedl také mnoho nechvalného o tehdejším životě v obci.
Přečtěme si v tomto líčení poměrů za dobu prvních desetiletí existence Hrabové jako samostatné obce, přičemž si musíme uvědomit, že bylo míněno jako varování, neboť řídícímu učiteli Františku Bartoníkovi šlo o pozvednutí hospodářské a kulturní úrovně obyvatel Hrabové.
“Občané mnozí z kostela třeba jdoucí, anebo jinak sešli v hostinci, kamarádům a kdo přišel, z celé bečky piva neb nápoje jiného… píti dával, ano i připravené pokrmy k jídlu platili. I pak byla tato společnost rozveselena třebas přes celý den i dlouho do noci, což ale nezřídka v neradostné bitky, pračky a napotom v soudy a nepřátelství se obracelo. Z toho však veselého popíjení a častování převelice hostinští tyli, jakož jinak si vysvětlit nelze, protože ochuzení do Hrabové přicházejíce, zbohatlí a pány z Hrabové odcházeli, nebo se zde do smrti zdrželi. Jak pak jinak býti může, grunty sedláků v dluzích se topily, když veškeré ty trachtace módou byly po vší obci a na dluh se držely. Z takového převráceného života na zdraví všichni účastní utrpěli, až jeden po druhém, mnohý prve těla silného a let nejmužnějších, umíral, až mnozí vymřeli, zanechavše obyčejně ubohé vdovy s dítkami a předluženým gruntem…”
Nejen tato skutečnost, ale také touha rolníků vydělat více peněz “formankou” – povoznictvím (hrabovští rolníci vozili ostravské uhlí do hutí v Bašce, ve Frýdlantě a Třinci a odtud dopravovali železo do Ostravy) a odchod čeledi i selských synů do dolů a průmyslových závodů na Ostravsku (kde dostali větší mzdu a byli pány svého volného času), vznesly zmatek do dosavadního ustáleného vesnického života a zapříčinily úpadek mnoha selských a chalupnických událostí.
![Oslavili jsme 722 let Hrabové od první písemné zmínky [2]](https://www.hrabova.info/wp-content/uploads/2015/04/Hrabova.png)
Jako patriot Hrabové musím k této “oslavě” poznamenat, že údaj o první písemné zmínce z roku 1297 neodpovídá skutečnosti. Hiistoricky doloženým rokem je rok 1267, a to v souvislosti se závěti biskupa Bruna. Tak je to uvedeno i v hrabovské kronice, kterou sepsal v roce 1922 místní učitel Zdeněk Oliva.
Je s podivem, že Ph.Dr. Antonín Barcuch čerpal z této kroniky většinu svých vědomostí o historii Hrabové, ale správný letopočet o první písemné zmínce “zarputile” ignoruje. Nejenom on, ale i někteří občané Hrabové včetně radního pana Orkáče. Vůbec si neumím vysvětlit, proč tak činí.
Dědo Vláďo, já zde nic netvrdím, pouze přepisuji již psané a zkoumané. Mimochodem, v Rožnově je stále rok 1267 a tam se měla přeci konat veřejná debata, kde to mělo být prokázáno. Profesorka Hrabová tuto interpretaci neuznala přímo na oné debatě. Přečtěte si ještě jednou toto, co napsal pan Barcuch, to není mé tvrzení… já nejsem historik a ani si na něj nehraju, pokud se nepletu, tak to samé je napsáno v knize o našem kostele, která byla vydána teprve nedávno. Možná se pletu, možná nikoliv, ale jak píšu, zde je zveřejněn doslovný přepis z Hrabovských listů, já na ničem netrvám, nejsem historik a nebudu se tak “domnívat”.
“Jak již v minulosti uvedl Archiv města Ostravy, panovala v dřívější literatuře nesprávná domněnka, že lokalita GRABOWE, vedená v závěti biskupa z Schauenburku z r. 1267, je totožná s ostravskou Hrabovou. Zmíněná lokalita náleží k orientačním bodům, které vymezují jižní okres újezdu šlechtice Franka z Hückeswagen. Do tohoto újezdu však území Moravské Ostravy a její nejbližší okolí nepatřilo! I když historičtí topografové něvyřešili spolehlivě otázku onoho místa GRABOWE, jeho totožnost s naší Hrabovou je nutno vyloučit. Šlo patrně o osadu zaniklou nebo dnes známou pod jiným jménem.” Ještě historie Rožnova: https://www.roznov.cz/historie-mesta/ds-1051
Stejně jako v jiných vědních oborech, tak se postupně vyvíjí i výzkum v oboru historie. Odvolávat se v roce 2019 na dřívější názory starších historiků, konkrétně Ludmily Hrabové (1928) a Antonína Barcucha (1937) se mí jeví poněkud zvláštní.
Osobně preferují výsledky bádání současných historiků, konkrétně PhDr. Tomáše Baletky (1971), ředitele okresního archivu ve Vsetíně a pedagoga Mgr. Dalibora Janiše (1973) a dalších soudobých historiků. Pokrok nelze zastavit ani v historických bádáních.
Nezpochybnitelný rok první písemné zmínky je 1297 a na tom se shodnou myslím všichni historici. O roce 1267 se můžeme domnívat, že je rokem první písemné zmínky Hrabové, ale na tom se zase historici neshodnou (je zpochybňován) a kdo tvrdí něco jiného, ten lže (pokud tvrdí, že se na tom historici shodnou). Prokazatelně se to nedomnívá Archiv města Ostravy, prof. Hrabová a pan Barcuch. Až se na tom shodnou s ostatními mladými historiky, tak to určitě na svých stránkách změní jak Rožnov pod Radhoštěm, tak i Hrabová. Jestli jste dědo Vláďo onen historik, který přesvědčí důkazy ostatní historiky, tak pojďte do toho. Já historik nejsem a proto jen uvádím dosud nezpochybněné datum první písemné zmínky. Shodlo se na tom předchozí zastupitelstvo a nevím, proč bychom za to měli být popotahováni my teď. Pan Barcuch i paní Hrabová jsou nepochybně mladší než Vámi zmiňovaný Zdeněk Oliva…
Uvedu následující fakta. V kronice Hrabové z roku 1922 je napsáno, že první písemná zmínka pochází z roku 1267. Stejné datum se uvádí i v Dějinách Ostravy z roku 1967. V publikaci “Sedm století Hrabové” z roku 1997 (autoři Barcuch-Rohlová) se preferuje rok 1297. Nynější generace historiků se přiklání k názoru. že první písemná zmínka o Hrabové je uvedena v závěti biskupa Bruna z roku 1267. Tento letopočet lze s konečnou platnosti považovat na oficiální vznik Hrabové.
Opakovaně se musím zeptat, proč s tímto názorem není všeobecný souhlas.
Napsal jste to přesně tak, jak to je, protože historici se jen “přiklánějí” k nějaké interpretaci, místo aby něco “nezpochybnitelně” prokázali (tak jak je rok 1297). “Se přiklání” fakta nejsou: “Nynější generace historiků se přiklání k názoru. že první písemná zmínka o Hrabové je uvedena v závěti biskupa Bruna z roku 1267.”. Všimněte si, že přiklánět se k něčemu jsou zcela jiná fakta, než “I když historičtí topografové něvyřešili spolehlivě otázku onoho místa GRABOWE, jeho totožnost s naší Hrabovou je nutno vyloučit.”. Myslím si, že naši zastupitelé i zastupitelé města Rožnov cítí rozdíl mezi “možno vyloučit” a “přiklánět se”. Mně i drtivé většině lidí je naprosto jedno, jestli je Hrabová starší o 30 let, nebo je starší Rožnov, historie se nemá přiohýbat podle toho, jak si chce kdo udělat doktorský, docentský, či profesorský titul…
Těžko říci ,k čemu se bude” přiklánět” další generace historiků.Což je fakt. Nicméně bych zvěřejnil všechny informace , čiže zmínil i práci Dalibora Janiše. Prostě obě 2 možnosti. Jednu nezpochybitelnou , druhou ač možná pravděpodobnější tak zpochybnitelnou.
A brání tomu zveřejnění někdo?:)
Možná bych i zvěřejnil ,třeba někde na konci článku konkrétně ten historik je pro toto datum , ten pro toto. Ať si to čtenář přebere sám. 🙂
Marťo, nejsem historik, jen jsem využil toho, že máme krásně sepsanou historii v Hrabovských listech, kterou jsem tímto doslovně “přepsal”. Není v mé moci sledovat aktuální bádání. Vždyť ješte v roce 2016 se v nově vydané publikaci o našem kostele psalo to samé, co je zde v článku, čili rok 1297. Pokud něco sepíšeš, kdo co tvrdí, klidně to zveřejním… nemám s tím žádný problém. Sepíšeš to, prosím?