Hrabovské listy: Pamětník a bloger Vladimír Slavík

(Hrabovské listy 07/2023, autor rozhovoru: Karla Slívová) Svými znalostmi a přehledem dokazuje Vladimír Slavík, že věk je jen číslo. Ve svých 88 letech se orientuje v rozmanitých oblastech všeho druhu. Celý svůj dospělý život sleduje dění v našem obvodě a od doby, kdy si pořídil svůj první počítač, ho pravidelně komentuje ve svém internetovém časopise Hrabovské noviny.

Nemá problém si dopisovat s vysokými politiky, koresponduje si s úředníky i místní samosprávou, nezdráhá se říkat svůj názor naplno a bez příkras. Za jeho aktivity mu byl v roce 2016 v rámci soutěže Senior roku předán pamětní list primátorem města Tomášem Macurou.

Vím, že v Hrabové bydlíte téměř celý život, narodil jste se tady?

Do svých deseti let jsme bydleli s rodiči ve Staré Bělé. Po druhé světové válce jsme žili krátký čas ve Vítkovicích. V Hrabové bydlím od roku 1949, tehdy jsme se s rodiči přestěhovali do závodního bytu Vítkovických železáren na Šídlovci. Jelikož se jednalo o úplně nové byty, které byly navíc dost prostorné, byla to pro celou naši rodinu neuvěřitelná změna k lepšímu. Celkem mladý, ve věku devatenácti let, jsem se oženil a s manželkou jsme bydleli v rodinném domě jejích rodičů. V tom domě bydlím dodnes.

V devadesátých letech jste vstoupil do komunální politiky, co vás k tomu rozhodnutí vedlo?

Po více jak třicetiletéleté práci na Nové Huti jsem v roce 1990 odešel a našel zaměstnání na hrabovském úřadě na odboru stavebním. V té době jsem se v Hrabové také podílel na spoluzaložení Občanské demokratické strany. Po sametové revoluci se nám otevřel svět a cítili jsme, že možnosti, jak něco změnit a vybudovat, jsou na dosah ruky. Chtěl jsem být u toho, a proto jsem neváhal a vstoupil do politiky. Stal jsem se zastupitelem a radním. V politice jsem aktivně vydržel jedno funkční období. Pak jsem se již jako důchodce chtěl věnovat rodině a svým koníčkům.

Jaká byla tehdejší hrabovská politika?

Panovaly přátelštější vztahy než dnes. Žádné šarvátky a rozepře, šlo nám všem o stejnou věc. Realizovaly se zásadní projekty jako plynofikace Hrabové, tam, kde to bylo možné, probíhala stavba kanalizace, měnil se vodovodní řád. Intenzivně se řešilo, jak zlikvidovat haldy Vítkovických železáren a Dolu Paskov.

Aktivně sledujete aktuální politiku v Hrabové, co říkáte na výsledky loňských komunálních voleb?

Nebylo pro mě překvapením, že Hrabované vyhráli. Dalo se to čekat, jelikož výsledky předchozí koalice byly žalostné. Lidé vyjádřili svou nespokojenost, ostatně k tomu jsou volby určeny, hlas lidu promluvil a já věřím, že změna to je a bude k lepšímu.

Co konkrétně vytýkáte minulému vedení Hrabové, nemůžete jim upřít realizaci a dokončení školky a kulturního domu?

Samozřejmě jsem rád, že tyto dvě velké stavby v Hrabové vznikly, i když nad novou školkou visí mnoho otazníků dodnes a bude třeba do ní investovat ještě dost peněz, což pokládám za selhání minulé koalice, která měla vše vymyslet tak, ať je nová školka funkční se vším všudy. Mám samozřejmě na mysli investici v podobě nové vzduchotechniky, jelikož prostory školky nejdou za současného stavu jednoduše a účelně vyvětrat. Minulé vedení hrabovské radnice má však pramalý podíl na realizaci obou budov. O nutnosti postavit v Hrabové novou školku se hovořilo již dlouhá léta, oni byli jen ti, na které realizace tak říkajíc vyšla. A že by se toho zhostili se ctí, to nemůžu za sebe říci.

Co by dle vás mělo současné vedení Hrabové řešit?

Za mě je to v první řadě zeleň, konkrétně mi leží na srdci výsadba nových stromů. Sním o zelené Hrabové. Stromy, příroda, to je život. Máme tady tolik prostoru pro výsadbu, ať už je to kolem Domovské ulice nebo dále až k Pilíkům. Všechny tyto plochy by se daly zkrášlit novou zelení, zatím se ve větší míře sází jen na Šídlovci. Věřím, že paní Kročková, která je velkou milovnicí přírody, se spolu se svými kolegy zasadí o to, aby v tomto směru Hrabová vzkvétala.

Mým dlouholetým přáním je oprava cesty „K Pilíkům“ v úseku od ulice Poplužní k ulici Paskovské. Cesta je v dezolátním stavu, navíc se zde po dešti tvoří kaluže. Je poměrně hodně frekventovaná, obzvlášť o sobotách a nedělích. Pro mne jako pro vozíčkáře je jízda po této cestě velmi obtížná. Již několikrát jsem se osobně snažil apelovat na vyřešení této situace, avšak necítil jsem vůli ze strany úřadu. Poslední informace, které se ke mně dostaly, nasvědčují však tomu, že by se vše mohlo pohnout a snad by se občané mohli brzo dočkat kvalitní stezky bez výmolů.

Dále mi leží na srdci např. celková revitalizace Pilíků nebo rekonstrukce odlehčovacího kanálu Ščučí. Vkládám naději do současného vedení obvodu a věřím, že některé mé sny a vize budou naplněny.

V roce 2013 jste začal psát své internetové Hrabovské noviny, které vydáváte dodnes a které téměř denně zásobujete dalšími a dalšími články. Co vás vedlo k jejich založení?

V roce 2013 jsem si pořídil počítač a do slova a do písmene se mi změnil život. Byl jsem naprosto fascinován tím, kolik informací se dá na internetu najít. Celý život jsem četl knihy a zajímal se, co se kolem mě děje, a tehdy se mi otevřely nekonečné možnosti. Mohl jsem si přečíst o všem, co mě zajímalo. Začal jsem navštěvovat weby okolních obcí a obvodů a zjistil jsem, že mnoho věcí funguje jinde lépe než u nás v Hrabové. Bylo mi jasné, že jako řadový občan nemám moc pravomocí cokoli změnit, tak mě napadlo, že své názory a připomínky budu publikovat prostřednictvím internetových novin, které třeba budou mít nějaký vliv na čtenáře a možná i na naše politické zástupce.

Jak často „tvoříte“ a o čem píšete?

Příspěvky vkládám téměř denně. Témata mám různá, zabývám se místní politikou, řeším i život v okolních obcích. Samozřejmě glosuji i dění na úrovni celorepublikové. Vracím se do minulosti Hrabové, přemýšlím o její budoucnosti. Každý pátek mám knižní okénko o spisovatelích. Všechny informace čerpám z internetu, když potřebuji znát konkrétní názor konkrétního člověka, neváhám mu napsat přímo.

Jak si udržujete ve svém věku takový přehled?

Za svůj život jsem přečetl snad tisíce knih. Tato záliba mi vydržela dodnes, teď hodně informací vyhledávám na internetu. Jedná se o jednu z mála věcí, ve které můžu být stále aktivní a která mě nesmírně baví a naplňuje.

V Hrabové žijete více jak sedmdesát let, co na ní máte rád?

Oceňuji zdejší krajinu, když projíždím po místních stezkách, jsem obklopen krásnou přírodou a cítím se téměř jako na horách. Hrabovské okolí je krásné, koně, zeleň, rybníky. Zároveň jste však na dosah města a civilizace. Vážím si zdejších lidí, kteří jsou velice pracovití, je zde klid a bezpečno. Na svých toulkách Hrabovou obdivuji moderní architekturu, domy, krásné udržované zahrádky.

Radost vám dělá určitě i rodina…

A velkou. Mám syna a dceru. Syn žije se mnou a pomáhá mi s každodenní péčí o domácnost. Dcera má tři děti, takže jsem hrdý dědeček a mám zatím čtyři pravnoučata. Jsem moc pyšný na všechny své potomky, vážím si jejich společnosti a pomoci.

Na závěr přikládám pro ty čtenáře Hrabovských listů, kteří doposud neslyšeli o Hrabovských novinách, odkaz, na kterém můžou internetový časopis pana Slavíka najít https://vladimirslavik.netstranky.cz/

Děkuji za rozhovor.

Text: Karla Slívová
Foto: Ilona a Libor Hromádkovi

Štítky: ,

Komentáře jsou uzavřeny.

[email protected] [email protected]