Architektura a stavební vývoj kostela sv. Kateřiny

V tomto článku se pokusím přiblížit hrabovským čtenářům, a tím jim i udělat radost, z jiného úhlu pohledu dřevěný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské v Ostravě-Hrabové.

Zaměřím se zejména na oblast architektury a stavebních výrazových prostředků, také bych chtěl osvětlit postupný stavební vývoj až do požáru kostela v roce 2002 včetně nových a pro mnohé i překvapivých poznatků. Dodávám, že současný kostel sv. Kateřiny byl obnoven jako architektonicky zcela identický s využitím původních prvků a původních základů podle stavu z roku 2002.

Jak jsem již naznačil v článku Církevní dějiny Hrabové v době předbělohorské, kostel sv. Kateřiny byl dle znaleckého posudku Josefa Kyncla z roku 2003 vybudován z jedlí pokácených po roce 1522, vlivem požáru se však datace posunula mezi roky 1540–1550, tomu by odpovídal i letopočet 1543, jenž se dle interpretace Dr. Grůzy nalézá v inventáři z roku 1796. Stará hrabovská lidová pověst praví, že kostel přenesli hrabovští sedláci z Metylovic, tam avšak stojí od roku 1577 kostel zděný. Přirozeně se nabízí se otázka, proč by byl v chudých Metylovicích takto mladý kostel vzápětí nahrazen jiným. Prohlídky kostela konzervátory, historiky umění, stavebními experty i archeologické průzkumy v 20. a 21. století vyloučily přenesení kostela.

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské původně pochází z 1. poloviny 16. století, v téže době došlo k vybudování téměř čtvercové kostelní lodi o rozměrech 9,7 × 8,4 m (délka × šířka), trojboce uzavřeného presbytáře o rozměrech 8,2 × 5,8 m a malé sakristie. V kostele orientovaném k východu se prolínala pozdně gotická a raně renesanční architektura, kterou ztvárnili lidoví tesařští mistři z širokého okolí, kteří se specializovali na dřevěnou architekturu.

Západnímu průčelí dominoval portál provedený ve tvaru pozdně gotického oslího hřbetu, který je příznačný pro tzv. jagellonskou gotiku, zde však došlo vlivem nastupujícího renesančního stavitelství ke stlačení oblouku téměř do horizontály, stejný portál ve tvaru oslího hřbetu se nacházel na jižní straně, někteří historikové umění se domnívají, že mohl sloužit i jako hlavní vstup do kostela. V interiéru nás upoutával plochý trámový strop a také mohutný půleliptický vítězný oblouk, který byl podepřen masivním horizontálním trámem a který měl za úkol pevně spojit a chránit jižní a severní stěnu kostela. V protáhlém presbytáři, který zakončuje trojboký závěr, se nacházel, a v obnoveném kostele se i nachází, raně renesanční půlkruhový portál, jenž sloužil jako vstup do sakristie. Raně renesanční půlkruhový a dva pozdně gotické vladislavské portály, všechny příznačné pro první desetiletí 16. století, se u dřevěné lidové architektury projevovaly se zpožděním, které odpovídá době vzniku kostela. V exteriéru se pozdně gotická architektura také projevovala nápadnou vertikalitou, tj. gotickou strmostí, střech.

Záměrně jsem se zatím nezmínil o věži (zvonici) kostela. Štenýřová věž, kterou můžeme obdivovat i dnes v obnoveném kostele, byla nově postavena až v roce 1787, stoprocentně to dokládají písemné prameny uložené v Archivu města Ostravy. V roce 1769 píše kaplan v dopise biskupské konsistoři v Olomouci, že „prastará zvonice na způsob věže“ („perantiquum campanile sitae una cum turri“) je již velmi zchátralá. V dopise hrabovského lokálního kaplana v roce 1786 se dovídáme, že požaduje u „věže nad střechou kostela, která je vysoká 7 sáhů, tj. 13 metrů“ („turris supra tectum esslesiae…“) zcela odstranit 1 sáh výšky, tj. 1, 89 metru. Píše z důvodu, že stará věž příliš zatěžovala svou váhou dřevěný kostel, který byl dlouhý jen 9 sáhů, tj asi 17 metrů, kaplan proto navrhoval buď starou věž snížit o prohnilou část, nebo vystavět zcela novou menší a přiměřenější kostelu. Děkanská matrika z roku 1764 uvádí, že se původní věž nachází na západní straně „v průčelí“ kostela. Z toho jasně vyplývá, že původní věž byla hranolová, tj. tvaru 13. metrů vysokého hranolu, který začínal u spodní hranice dnešní zvalbené střechy a která svou velikou monumentálností symbolizovala bohatství Velkohrabovské vsi, pocházející zejména z výnosů rozsáhlých hrabovských rybníků.

V původní hranolové věži byly od roku 1660 zavěšeny tři zvony, dva z nich ulil v roce 1660 opavský zvonař Hans Knauff, také pravděpodobně v roce 1724 vznikl i sanktusník, tj. malá věžička na východní straně kostela, do kterého byl zavěšen malý zvon. Podle dochovaných záznamů v účetní knize byla postavena v roce 1787 nová štenýřová věž („Neuerrichtung eines Kirchen-Thurmes“), předsazená před kostelem a stojící na čtyřech hlavních trámech. U ní totiž nehrozilo přílišné zatěžování střechy jako u minulé hranolové věže, tesař dostal za zboření staré a postavení nové věže zaplaceno 68 zlatých.

V souvislosti s postavením nové věže vznikl v její spodní části předsíň, prostor v minulosti vždy hojně zaplněný věřícími, a také ochoz obíhající kolem kostela. V ochozu, tj. tzv. sobota, se taktéž zdržovali při bohoslužbách věřící, částečně tento prostor sloužil jako technické zázemí. V roce 1904 byla o dva metry rozšířena sakristie, doplněná o druhé okno a druhý vchod vedoucí ven z kostela. Časté opravy poznamenaly tento významný doklad lidové architektury, namátkou vybírám pouze doložené roky důležitých oprav, tj. 1659, 1735, 1737–1739, 1750, 1775, 1785–1787, 1793, 1808, 1811, 1827, 1851, 1892, 1896, 1898, 1902–1903, 1904, 1930, 1951, 1999–2000. Dne 2. 4. 2002 dřevěný kostel vyhořel, následně se však přistoupilo k obnově. Obnovený kostel byl slavnostně vysvěcen dne 27. 11. 2004.

Štítky: , ,

2 komentáře

  1. Profilový obrázek Milan Slíva jr. říká:

    Ke kostelu se váže i zajímavá, ústně podávaná pověst. Původně měl kostel stát na úplně jiném místě. Přes noc se však materiál záhadně přemístil na místo, kde stojí kostel i dnes. Materiál byl převezen zpět na plánované místo, ale ráno byl opět na místě dnešního kostela. Když se to opakovalo několikrát, stavebníci rezignovali a kostel postavili tam, kde jim to záhadná síla naznačovala.

    Kostel měl pravděpodobně stávat blíže Hrabůvky (tehdy Malé Hrabové), jelikož byl společný i pro tuto lokalitu.

    Babička manželky, paní Ludmila Olšáková, mi tuto pověst kdysi vypravovala a uvedla i místo, kde kostel měl původně stávat. Bohužel jsem tehdy neposlouchal bedlivě a dnes se již zeptat nemohu, jelikož není 13 let mezi námi. Vzhledem k tomu, že pocházela ze starobylého hrabovského rodu Janšů, který měl k místnímu kostelu vždy blízko, přikládám této pověsti velkou váhu.

    Pokud si někdo ze čtenářů, jejich rodičů či prarodičů pamatuje onu pověst přesněji, velmi bych uvítal, kdybyste se o ní s námi tady podělili, aby neupadla v zapomnění.

  2. Profilový obrázek Martin Slepička říká:

    Zmíněná lidová pověst je podle mě také velmi pěkná a hodná zaznamenání, nicméně o její spolehlivosti a přesnosti mám osobně značné pochybnosti. Při svém pátrání jsem narazil na více verzí zmíněné pověsti, některé si trochu odporují. Například jsem se také dočetl, že metylovický kostel byl přenesen celý (v další verzi jen materiál) do Paskova. Tam však stojí od roku 1740 kostel zděný.

    Pro zájemce i pro váženého pana Slívu jsem hrabovskou pověst nalezl v knize Mgr. Poláška i v jiných knihách, v nejstarší pamětní knize obce, taktéž zmínku ve farní kronice (asi někde mezi roky 30-40). Také jsem se ptal několika hrabovských starších občanek, i mnohým z nich tato krásná pověst připadá nepřesná.

    Dle nejrozšířenější verze pověsti měli hrabovští sedláci složit za jeden den rozebraný kostel do oblasti Prašivky. Druhý den však nalezli dřevo v oblasti dnešního kostela, stejný zázrak se stal i další den. Poté se poddali a vystavěli kostel na místě současného kostela.

    Také bych uvítal, pokud někdo z čtenářů zná jakoukoli verzi pověsti, abyste ji zaznamenali a napsali. Rád bych byl také za kritické i pochvalné komentáře, dotazy a vaše připomínky k článku. Případně mohu, pokud by měl někdo zájem, uvést prameny ke zjištěným skutečnostem.