120. výročí založení hasičského sboru [11]

V letošním roce 2016 si připomínáme 120. výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Hrabové. Při příležitosti této události vám přinášíme další část textu z publikace 70 let dobrovolné požární ochrany v Hrabové, jež byla vydána roku 1966.

Ostatní dosud zveřejněné díly:

 

21. června 1936 oslavil sbor 40. let svého trvání. Oslavy byly prováděny v duchu semknutosti národa k obraně státu. Na dopolední slavnostní schůzi zhodnotili záslužnou čtyřicetiletou práci nejen zástupci hasičské župy, ale i přítomní delegáti místních veřejných tělovýchovných, politických a zájmových organizací: Odpoledne po provedeném námětovém cvičení za účasti sousedních sborů, které bylo ukázkou připravenosti a pohotovosti hasičstva a samarity v případě požáru za leteckého útoku, následovala lidová veselice v lesíku »U vodovodu«.

Přes těžkou hospodářskou situaci, soustřeďovaly se finanční prostředky s jediným cílem, zakoupení motostřikačky. Tohoto kýženého cíle bylo dosaženo v roce 1937.

7. března zakoupen od p. Kubečky z Hlučína, malý autobus značky Škoda za 7725 korun na přepravu mužstva a od firmy Zigmund, motorová dvoukolová stříkačka (13512) za 25 450,50 korun. Scházející obnos ve výši 20 tisíc korun na zaplacení účtu, byl vypůjčen z místní rajfajsenky. Ručitelé byli: předseda Alois Adámek, Josef Vašíček, Josef Kroček, Vojtěch Černík, Rudolf Balušek a Alois Mojžíšek. Při přejímce motorové stříkačky dne 18. července vypukl požár ve mlýně pana Drexlera v Kunčicich. Přítomný zástupce firmy Sigmund, dal souhlas k jejímu použití při tomto požáru, i když ještě nebyla na místě vyzkoušena. Tak dostala pravý »křest ohněm« a plně se osvědčila.

Kvalita této stříkačky byla potvrzena při zásahu u velkého požáru firmy Riltgers v roce 1938. Mladší příslušníci se nelekali překážek, pracovali obětavě a s elánem na rozvoji sboru. Zdárně se rozvíjela bratrská spolupráce se sousedními hasičskými sbory a zvláště se všemi veřejnými organizacemi obce. Tato spolupráce přinášela nejen dobré přátelské styky, ale především vytvářela víru člověka k člověku, které v nadcházející těžké době bylo tak potřeba.

Mezinárodní politická situace se přiostřovala. Fašismus v Německu ústy Hitlera, Goebbelse a dalších nacistických fanatiků vytahoval stále více a více uchvatitelské pařáty. V pohraničí vystrkovali své růžky henlajnovští ordneři s drzými požadavky připojení k říši. Nastala těžká zkouška celého československého národa. Hasičstvo stálo neochvějně na stráži pomoci ohrožené republice a svého úkolu se čestně zhostilo. V tísnivých podzimních poměrech roku 1938 v zmrzačené, otesané republice, nabírala nových sil k organizační a materiálnímu zajištění činnosti. Také všichni členové sboru dobrovolných hasičů pomáhali k vytvoření silné jednoty všech vrstev občanů v naší obci. Tato jednota a odhodlanost byla pevnou hrází proti fašistickým vetřelcům, kteří posunuli své hranice do nebezpečné blízkosti našeho okresního města.

Přišel rok 1939 a s ním 15. března potupná okupace zbylého území Čech a Moravy, perzekuce a násilí a brzy na to druhá světová válka. Nejlepší synové, přístlušníci všech vrstev národa byli žalářováni, mučeni a ubíjení v koncentračních táborech. Mladší generace zavlečena na nucené práce do Říše. A tu se teprve ukázalo, jak prospěšná byla ta drobná mravenční práce celého kolektivu hrabovských hasičů, která vedla k semknutosti a jednotě nejen ve sboru, ale především se všemi organizacemi v obci. Tiše, nezištně, bez velkých okázalostí pracoval sbor v nových podmínkách, věren své tradici a ideím. Veškerá činnost byla ochromena. Hasičstvo bylo nuceno podřídit se německým rozkazům, korespondence se vyřizovala německy a při úředních osobních jednáních byl přítomen tlumočník. Bylo nařízeno, že veškeré přípisy, hlášení apod., které sbor posílal kterémukoliv úřadu, musí nejdříve schválit velitelství »Sicherheits und hilfsdienst«.

Sál v hasičské zbrojnici byl v roce 1944 obsazen četnictvem a sloužil jako pohotovostní místnost. V roce 1941 při zřízení magistrátu města Ostravy, byla Hrabová včleněna do města. Dobrovolné hasičské sbory byly podřízeny protektorátnímu ministerstvu vnitra a jenom s jeho souhlasem mohly být zakládány nebo rozpuštěny.

V roce 1942 posílá moravská zemská hasičská jednota přípis o sproštění pracovní povinnosti v Říši, členů hasičských sborů. V tomtéž roce převzalo město Moravská Ostrava, podle nařízení ministerstva vnitra všechny stroje a výstroj našeho sboru, v celkové hodnotě 129 060 korun. V následujícím roce byla zřízena v Moravské Ostravě výcviková střediska, do kterých okupanti povolali mladé členy hasičských sborů k výcviku v případě požárů způsobených leteckými nálety. Z našeho sboru to byli bratři Jan Ertl a Inocenc Březina jako četaři a dále Emil Mutina, Milan Mutina, Josef Kroček, Zdeněk Kroček, Miloš Sládeček, Arnošt Nosek, Miroslav Piskoř, Oldřich Janečka. Po několika dnech se většina členů vrátila, avšak Milan Mutina a Miloš Sládeček byli odkomandováni do Kielu v Říši. Josef, Zdeněk Kroček a Arnošt Nosek zůstali v pohotovostním středisku v Hrabůvce, kde jsme museli odevzdat hasičskou stříkačku Sigmund a autobus zn. Škoda, který Němci při ústupu odvezli až k Litovli. Po skončení války jsme dovezli autobus zpět ve značně poškozeném stavu.

Během okupace přistoupilo do sboru mnoho mladých členů, jako: Jaroslav Myška, Alois Pastorek, Josef Kroček, Leopold Mikolajek, Karel Pavelka, Karel Klečka, Miroslav Bakota, Vlastimil Gromnica, Břetislav Hošek, Antonín Mynář, Bohumil Sládeček, František Slíva, Jaroslav Vavrouška, Přemysl Gerold, Ervín Vojnar, Oldřich Vašut, Rudolf Stuchlý, Alois Koloničný, Alois Bubík ml. a dále výšeuvedení členové, kteří byli nasazeni v pohotovostním oddílu v Hrabůvce (»Luftschutz«). Kromě těchto činných členů přistoupilo mnoho hrabovských příznivců za členy přispívajíci. Mezi nimi i Teafil Holuša, který později přestoupil k činnému členstvu a byl několik roků vzdělavatelem.

Je nutno se zmínit o zvlášt obětavém členu této generace, Miroslavu Bakotovi, který zemřel 15. 6. 1949. Ač tělesně sláb, snažil se poctivě vykonávat všechny povinnosti v hasičském sboru a navíc sám dobrovolně přebíral roznášku hasičského tisku, obchůzky s oběžníky atp. Po osvobození naší vlasti nescházel na žádné národní směně, kterou organizoval sbor, nebo Svaz mládeže. Byl to vzor obětavého pracovníka dobrovolných hasičů, kterému patří při jeho vzpomínce náš dík za vykonanou práci.

 

Štítky:

Komentáře jsou uzavřeny.

[email protected] [email protected]